Jaké to ale je pro ty, kdo si péči o druhé zvolili jako své povolání? A proč o nich psát právě před Vánoci?

Betlémský příběh připomíná Marii, která pečuje o novorozené dítě, Josefa chránícího rodinu, ale i pastýře, kteří poskytnou Svaté rodině nuzné útočiště. A právě péče o nejpotřebnější se propojuje s posláním charitních sester, které „v tichu“ pracují i o svátcích. V této době jsou lidé zvlášť citliví a bývají více osamělí.

„Kéž naše přítomnost a péče o ty nejpotřebnější odráží jemnost, úctu a důstojnost, které nacházíme v životě a díle Ježíše.“ Tento výrok se připisuje zakladateli moderní evropské Charity a patronu křesťanských charitativních organizací, francouzskému světci Vincenci z Pauly (1581–1660). Na této dvoustraně nás zajímalo, jak se to projevuje v praxi dnes.

„Většina našich sester jsou vysokoškolsky vzdělané specialistky. Jako všichni charitní pracovníci musí dodržovat kodex Charity Česká republika. Ten určuje pravidla chování a vztahy sester jak k pacientům, tak mezi pracovníky a nadřízenými,“ uvádí Ludmila Kučerová, manažerka pro analytickou a advokační činnost Charity ČR, a doplňuje: „Důležité jsou vzájemný respekt a kolegiální soudržnost. Sestry také musí pociťovat podporu vedení. A pacienti zase musí pocítit profesionalitu a něhu. Sestry často odpovídají na existenciální otázky a k pacientovi mohou nasměrovat kněze nebo psychologa. U zdravotníků platí, že žádný den není stejný a vždy je třeba reagovat odborně a se soucitem.“

Psychická odolnost a pečující profese

Jako v každé pomáhající profesi, také tyto sestry musejí mít kde čerpat síly, aby si zachovaly nejen duševní zdraví, ale i soucit k pacientům, zkrátka aby nevyhořely. „Sestry mohou využít individuální nebo týmovou konzultaci s psychologem a řešit své problémy s náročnými pacienty či vztahové konflikty na pracovišti,“ jmenuje Ludmila Kučerová. Jde o zaměstnání, jehož častou bolestí jsou nízké mzdy. „S tím vyvstává otázka spokojenosti s uznáním záslužné, ale náročné práce. Dlouhodobě neřešené problémy pak mohou vyústit do smutku, únavy a nemoci,“ podotýká manažerka a přiznává, že ani Charitě se občas nepodaří syndromu vyhoření předejít a včas zasáhnout. „Jakmile přichází na pracoviště sestra bez úsměvu, je to signál, abychom jí podali pomocnou ruku,“ říká a doplňuje důležitý článek v životě ošetřovatelek – rodinu, která je podporuje. Někdy však i právě kvůli rodině odcházejí jinam.

Obor mnoha rychlých změn

„Ve zdravotnictví rychle přibývají nové trendy a technologie. Přináší to legislativní změny a povinnost přizpůsobit se – ať už je to vzdělávání, nákup nových přístrojů nebo aktualizace ošetřovatelských postupů,“ konstatuje Kučerová s tím, že se charitní sestry snaží udržet krok se změnami, „aby zůstaly jedničkami v poskytování ošetřovatelské péče v Česku, kde zaujímají třetinový trh“. Jak poukazuje, roste zde totiž konkurence velkých korporátních společností.

Kromě ošetřovatelské péče přinášejí charitní služby něco navíc – lidskost, naději, naslouchání, doprovázení i otázky víry. Ovšem podobně jako další poskytovatelé zdravotních a sociálních služeb se Charita potýká s nedostatkem lidí. „Kdyby byl náš tým multidisciplinární, našlo by se na rozhovory s klienty více času. U nás na severu se to zatím moc nedaří. Jsme rádi alespoň za sestřičky,“ sděluje Radka Trunečková, vedoucí zdravotních služeb Charity Jeseník. Přinášíme její příběh spolu s vyprávěním další charitní sestry z Veselí nad Moravou (obě byly letos oceněné). V rozhovoru nejen o naději tváří v tvář posledním dnům života mluví pak Martina Špinková, zakladatelka hospice Cesta domů, jinak i malířka a ilustrátorka.