30. 6. 2026
|Sekretář řádu milosrdných bratří v Brně a spolupracovník tamního Biskupského gymnázia Vít Pospíchal s přáteli a studenty v posledních deseti letech našli místo pro šest křížů v přírodě – a to nejen v naší zemi, ale i v zahraničí.
Při letním putování na ně můžete narazit v Jeseníkách, Rumunsku a Bulharsku. „První kříž jsme stavěli v roce 2016 v Jeseníkách ve Vikanticích u Branné. Byl to tehdy svatební dar pro mé přátele – katoličku a baptistu. Nechtěli mít svatbu v kostele ani v modlitebně, a tak jim jejich duchovní nabídli, že ji mohou mít v přírodě, když z toho místa udělají sakrální prostor a postaví tam třeba kříž. Dostal jsem to tehdy na starost. Když se nám s kamarády podařilo úkol splnit, přátelé si u toho kříže skutečně slíbili lásku, úctu a věrnost,“ vzpomíná Vít Pospíchal na dobu, kdy všechno začalo. Tato iniciativa přinesla do jeho života obrovskou euforii a chuť stavět v krajině další kříže, jak přiznává. Začal proto hledat vhodná místa, kde by to bylo možné, ale žádné v České republice nenašel.
Po pár letech vyrazil se studenty Biskupského gymnázia na expedici do rumunského pohoří Suhard. „Poslali jsme tehdy kluky pro dřevo na táborák. Vrátili se s velkým ohořelým kusem, na kterém jsem objevil rezavou a pokroucenou plechovou destičku. Na ní byla z drátu vyrobená písmena: I RI. Uvědomil jsem si, že jde o zbytek ohořelého kříže, do něhož zřejmě uhodil blesk. Destičku jsem přivezl domů, zrenovoval a doplnil chybějící písmeno N,“ popisuje. Ze stavebních trámů poté vyrobil jednoduchý kříž a o rok později se vydal zpět do rumunských hor na stejné místo, aby tam kříž s opravenou destičkou postavil.
„Po rumunské zkušenosti jsem si říkal, že v takových dálkách od domova už nic podobného podnikat nebudu. Dostat totiž kříž na jakýkoli kopec je náročné. Pokud se k tomu přidá cesta přes půlku Evropy, je to ryzí bláznovství,“ přiznává s úsměvem Pospíchal.
Další kříže přesto následovaly, a to v bulharském pohoří Rila. Když byl opět s gymnazisty na čundru, v roce 2022 v Bulharku, jeden večer se k nim dostala zpráva o úmrtí anglické královny Alžběty II. „Stanovali jsme zrovna u horské chaty na Ribni Ezera. Nejspíš to byla kombinace určitého zarmoucení z úmrtí na jedné straně a na druhé radosti z krásného času putování po horách se skvělými lidmi, když nás napadlo, že bychom tam mohli postavit kříž,“ zdůvodňuje výběr další lokality. O rok později se na místo vrátil, aby splnil předsevzetí, a na destičku umístěnou na kříži nechal v bulharštině vygravírovat verš z Janova listu: „Bůh je láska, a kdo přebývá v lásce, ten přebývá v Bohu a Bůh přebývá v něm.“ Při dalším putování se studenty zamířili znovu na Rilu. Tehdy se rozhodli v krajině umístit další dva kříže, které spojí jezero Semkovo a chatu Makedonia. Chtěli tak dát vzniknout poutní stezce v přenádherných horách, jejíž spojnicí budou právě tyto kříže. A to všechno jen kousek nad rilským monastýrem, kde kdysi žil a působil jeden z nejuctívanějších světců Balkánu, svatý poustevník Ivan Rilský. Na Moravě vyrobené kříže následující rok do Bulharska přivezli, vynesli a vysoko v horách instalovali.
Poslední z křížů umístil Vít Pospíchal s přáteli v katastru obce Žítková. „Vždy chci, aby kříže měly další duchovní přesah. Například do křížů v Bulharsku jsem zabudovával malé měděné ikonky, které jsem pořídil v rilském monastýru. Chtěl jsem tedy, aby i kříž na Žítkové měl svůj umělecký prvek,“ říká. Oslovil proto sochaře Pavla Hřebíčka z Ketkovic.
Umělec na kříž zhotovil nejprve bronzového hada, který odkazuje na lidovou tradici Bílých Karpat (ta bílého hada pokládá za ochránce kraje i domácností). Někdo by mohl předpokládat, že symbol hada bude apriori negativní kvůli biblickému příběhu o Evině a Adamově neposlušnosti. „Příběh z knihy Numeri, kdy Izraelité putovali pouští, ale nabízí pozitivní pohled,“ vysvětluje Pospíchal a doplňuje: „Mojžíš tehdy řešil problém, že mnozí Židé byli uštknuti hady. Ptal se proto Hospodina, co má dělat. Dostal za úkol vztyčit hůl a na ni připevnit bronzového hada. Od Boha zároveň dostal příslib, že kdokoli na hada pohlédne, zůstane naživu. Tento starozákonní příběh je předobrazem Krista na kříži v Novém zákoně, kdy víra v něj přináší život věčný.“
Druhou plastikou na kříži je malý bronzový keř, do něhož umělec vložil červená sklíčka. „Hořící keř, skrze nějž Hospodin promlouval s Mojžíšem, připomíná tradici bylinkářství na Žítkové,“ vysvětluje Pospíchal. Na kříži je dále připevněná mosazná destička s nápisy, které na obě umělecká díla odkazují: „Mojžíš udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu“ (Nu 21,9) a „Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká. On sám dal lidem vědění, aby byl oslavován pro své obdivuhodné skutky“ (Sír 38,4-6).
„Z tohoto kříže mám opravdu velkou radost. Především proto, že jsem si ho nevymyslel sám. O jeho výrobu mě poprosili přátelé, kteří na Žítkové žijí a hospodaří. Těší mě, že tato inspirace má opět kořeny v lásce – poprvé jsme se totiž setkali také na svatbě,“ svěřuje se Pospíchal.
Kříž vyrobený z dubových trámů požehnal farář ze Starého Hrozenkova Bohumil Svítok. Stojí u remízku na vršku louky na Papradné, což je zhruba kilometr západně od Žítkové u hlavní příjezdové cesty do obce. Mapy u této cesty upozorňují na vyhlídkové místo, odkud je za pěkného počasí krásný výhled do kraje – a při pohledu na kříž v jeho pozadí člověk spatří údolí Starého Hrozenkova a za ním majestátní masiv Bílých Karpat.