„Lesnictví má být aplikovaná ekologie, a pokud se v něm ekologické principy neuplatňují, lesníci se spíš perou s přírodou a hospodaření nefunguje,“ shrnuje princip hospodaření v církevních lesích na východě Čech Pavel Starý, jednatel společnosti Diecézní lesy Hradec Králové. Uznává, že je to cesta aspoň v počátku náročnější a neobejde se bez dlouhodobého výhledu. „Přinejmenším v pohledu na práci a invenci lesníků: je potřeba nad lesnictvím přemýšlet a vzdát se jednoduchých šablon,“ říká a doplňuje: „V podstatě je to neustálý dialog s přírodou a je třeba pořád sledovat, jak na provedené zásahy les reaguje, a tomu se pak přizpůsobit. Lesník musí umět les číst, umět s ním pracovat a chápat, jakým způsobem funguje.“

V případě královéhradeckých diecézních lesů, které se rozkládají od krkonošských vrcholů po Polabskou nížinu, to podle něj především znamená přechod od plošné těžby a vytváření pasek k individuální těžbě: je zkrátka třeba vědět o každém stromu a kácet ho tehdy, kdy je to nejpříhodnější. „Výhodou je, že při takovém postupu se nezastaví přirozená obnova lesa a pod stromy, které při výběrové těžbě zůstanou stát, vzniká mladý porost,“ popisuje Starý a zároveň se tím vrací k otázce, zda je ekologická těžba nákladnější: „Při vhodném postupu se les může obnovovat sám – nová generace vzniká opadem semen a nemusíme ji sázet, což do budoucna ušetří spoustu nákladů,“ objasňuje.

Tyto principy uplatňují i lesníci z Arcibiskupských lesů a statků Olomouc (ALSOL). Ve srovnání s královéhradeckými kolegy ovšem mají situaci náročnější v tom, že spravují pětinásobně větší rozlohu lesních pozemků. Na přirozenou obnovu však sázejí i oni. „V loňském roce jsme ji využili už na více než třetině obnovované plochy lesa. Zároveň ji doplňujeme dalšími druhy, aby vznikala směs dřevin vhodných pro konkrétní stanoviště s příslibem budoucího dobrého hospodářského výsledku,“ uvádí jednatel společnosti Arnošt Buček a dodává, že přirozená obnova se na spravovaných pozemcích postupně rozšiřuje po kůrovcové kalamitě, s níž bylo nutné se vypořádat plošně.

15 obnovených studánek

Vedle péče o samotné stromy Buček zmiňuje další oblasti, kde se lesníci ALSOL angažují – například péči o vodu. „Zadržování vody v krajině je důležitý počin, a proto nejen pečujeme o vodní zdroje prostřednictvím pravidelné údržby (při ní zajišťujeme průchodnost koryt vodních toků, údržbu propustků a svodnic), ale také se věnujeme rekonstrukcím lesních studánek a zaměřujeme se na budoucí opravy rybníků, které byly olomouckému arcibiskupství v rámci restitucí vráceny,“ vysvětluje Buček a připojuje: „Za posledních šest let jsme například na různých místech obnovili patnáct studánek.“

Vedle tradičních postupů přitom olomoučtí lesníci hledají ty moderní, jak hospodařit v souladu s přírodou. V zájmu udržitelnosti a alespoň částečné energetické soběstačnosti tak instalovali na střechy sídel polesí i na haly Pily Vápenná fotovoltaické elektrárny. „To nám umožňuje nejen snižovat náklady na energie, ale také přispívat k ochraně životního prostředí, což odpovídá dlouhodobému závazku naší společnosti,“ sděluje Buček a pokračuje: „Díky těmto technologiím můžeme efektivně využívat sluneční energii a dosáhnout částečné energetické soběstačnosti. Zároveň usilujeme o propojení tradičního hospodaření s přírodními obnovitelnými zdroji, ekologickými principy a právě moderními technologiemi.“

Péče o Boží stvoření

Oba lesníci se přitom shodují, že změna hospodaření od plošné těžby k větší citlivosti vůči přírodě vyžaduje mimo jiné více komunikovat s veřejností. „Ta přirozenému hospodaření rozumí lépe: lidé sice chtějí ‚hezký‘ a uklizený les, ale paseky vnímají negativně. Proto je potřeba neustálé osvěty: vysvětlovat, jak naše práce vypadá a proč v lesích takto hospodaříme,“ říká Pavel Starý a doplňuje: „Lidem musíme vysvětlovat, že když lesy hospodářsky využíváme, máme díky tomu prostředky na jejich údržbu i na cesty.“

Komunikaci s veřejností se věnuje také ALSOL, nejvíce při tzv. lesní pedagogice. „Je to environmentální vzdělávání, jež probíhá přímo v lese. Lesník, který prošel školením a získal příslušný certifikát, vysvětluje účastníkům programu, jak les funguje, co v něm najdou a jak se v něm hospodaří,“ popisuje Arnošt Buček. Les se tedy stává učebnou i hernou. „Teorie se tu podává formou her a praktických ukázek, díky nimž si děti i dospělí účastníci dané téma lépe zafixují. Pomáhá nám to rovněž vysvětlit veřejnosti nezbytnost některých ‚nepopulárních‘ zásahů v lesním a mysliveckém hospodaření, jako jsou těžba dřeva nebo odlov zvěře,“ líčí Buček.

Úkolem církevních lesníků v neposlední řadě je zamýšlet se nad širším obzorem a vést k tomu druhé. „Les je Boží stvoření a sám často žasnu nad přírodou, nad vznikem života a nad skutečností, že my lidé můžeme na tomto díle spolupracovat,“ konstatuje Pavel Starý, který je zároveň trvalým jáhnem. „Schopnost žasnout nad Boží moudrostí a prozřetelností je pro mě důkazem, že je člověk duchovně živý. Když třeba v lese vyznačuji stromy k výběru, i díky mému přičinění se les obnovuje a je to pro mě určitý druh modlitby,“ zakončuje.