O kráse celá staletí přemýšlejí filozofové, teologové, umělci a teoretici umění, ale vlastně kdokoli. Nemůžeme ji nevnímat, leda bychom ji nerozpoznali. Jak napsal britský filozof a estetik Roger Scruton: „Bez ohledu na to, že vnímání krásy je ovlivněno těmi, kteří ji posuzují, krása je skutečná a univerzální hodnota.“

Pro Platóna je vše krásné (květina, člověk, západ slunce nebo socha) jen nedokonalým odleskem jediné ideje Krásy. Vedle pravdy a dobra považuje krásu za nejvyšší ideál, k němuž stojí za to směřovat. Cesta podle něj vede po „žebříku krásy“, který začíná obdivem k fyzické kráse těla, následně skrze lásku stoupá k vnitřní kráse duše a poznání, až nakonec člověk spatří Krásu samu.

Krása jako odlesk Stvořitele

Pro sv. Augustina, který na Platóna navázal, už Krása není neosobní ideou, nýbrž je to Bůh sám. Pro něj je jakákoli pozemská krása, jako vůně květin, zářivost světla, sladkost melodií nebo soulad lidského těla, „stopou“, která nás má vést k Bohu. U věcí stvořených se pak podle Augustina nemáme zastavovat, protože tyto věci jsou jako dopisy od milované osoby, jejichž smyslem je připomínat toho, kdo je napsal.

Na sv. Augustina (zvláště na jeho úvahy o řádu a harmonii) navázal zase sv. Tomáš Akvinský. Podle něj musí krásná věc splňovat tři podmínky: celistvost (nic jí nechybí), proporci (vše ladí), a především jas či záři. Krásu tím spojuje zejména s rozumovým potěšením. Jeho úvahy zásadně ovlivnily gotickou architekturu. Stavitelé katedrál (jako např. ve francouzském Chartres či Paříži) proto pracovali třeba s vnějším opěrným systémem, který i při obrovské výšce drží stavbu pohromadě, a zajišťuje tak její celistvost. Vše v proporcionálním a matematickém souladu směřuje vzhůru – k Bohu. A vysoká okna s vitrážemi pak zajišťují jas a záři: nejen průchodem množství světla, ale i svou barevností.

Svatý Jan od Kříže naproti tomu posouvá vnímání krásy do nejhlubšího nitra. Upozorňuje, že bude-li člověk lpět na pozemské kráse, může mu to bránit v setkání s hlubokou a absolutní Krásou. Proto také považuje za prospěšné projít si „temnotou noci“ smyslů (očištěním od povrchního okouzlení), aby člověk dokázal Boží krásu spatřit a stát se její součástí. Pro Jana je krása světa „šatem“, který si Bůh oblékl, aby nás k sobě přivábil: „Tisíce milostí vylévaje, procházel těmito háji ve spěchu, a jak na ně pohlížel, pouhým odleskem své tváře nechal je oděné v krásu.“

Krása jako páté evangelium

V současném kontextu tyto tradice rozvíjí například český teolog Pavel Hošek, který krásu pokládá za univerzální jazyk, jímž Bůh oslovuje i ty, kdo do kostela nechodí. Nazývá ji „pátým evangeliem“. A zdůrazňuje, že úžas nad krásou přírody je formou modlitby. Krása nám připomíná, že svět je navzdory všemu zlu „k zešílení krásný“, protože je nasycen Boží přítomností.

Hošek mimo jiné tvrdí, že fantasy světy (jako Středozem nebo Narnie) nejsou únikem „z“ reality, nýbrž únikem „do“ reality, protože nás v naší vlastní realitě učí vidět duchovní rozměr, hrdinství a naději, jež jsme v běžném spěchu přestali vnímat. U Tolkiena tak například vyzdvihuje krásu, která je spojená s pokorou a obětí (krása elfských sídel nebo věrnost Sama Křepelky), a u Lewise mluví o radosti a touze, které v nás vyvolá pocit domova, po němž toužíme, ale který na tomto světě úplně nenalézáme.

Otázka pro každého z nás

Lidí zabývajících se krásou je obrovské množství. Tato tematická dvoustrana odráží jen drobné střípky nekonečného bohatství. Vedli jsme rozhovor s teoložkou Veronikou Blažek Iňovou, která se věnuje studiu krásy a tomu, jak k úžasu vést současnou mladou generaci. Přinášíme rozhovor i s P. Antonínem Forbelským, který krásu okamžiku zachycuje na fotografiích. A v závěru jsme několika lidem položili otázku, kterou můžeme každý den a v každé situaci pokládat sami sobě: Jakou krásu vnímám právě teď?

ODLESKY 

Svírá mi srdce let ptáků na obloze paprsek slunce deroucí se zpod mraků kapka deště jen taktak na listě uchycená mírný vítr za hvězdnaté noci. Svírá mi srdce krása a tichá harmonie když rozeznívá struny ve mně hlubší než já sama když o Tobě mi mluví. Svírá mi srdce neboť bezedná je hloubka v něm jež po Hlubině volá a moje malé lidské srdce chtělo by už nyní pojmout Všechno. 

Klára Maliňáková: Odlesky – kreativní meditace (Karmelitánské nakl. 2026)