Jdu si na tři dny „lehnout do ticha“ na Fortnu. Plánuju to už dva roky a tentokrát to konečně vyšlo. Chci tu být sama, bez vazby na meditační skupinu, potřebuju si odpočinout a utišit se, nepodávat žádné výkony. Hned vedle mého pokoje je místnost, která se jmenuje Ticho. Trávím tam hodiny. Sedím, mlčím, cvičím, mlčím, klečím, mlčím, ležím, stojím, dívám se z oken na Prahu, pokouším se pojmenovat kostely, na jejichž věže se dívám z nadhledu. Z nadhledu. To je ono, to tu zažívám. Ocitám se v těch léčivých momentech v prostoru nadhledu, odstupu. Dívám se na věže a stromy a oblohu nad nimi.…