O tom, že sotva některá technologie mění svět tak rychle a hluboce jako umělá inteligence, pochybuje jen málokdo, jejího zásadního celospolečenského významu jsou si vědomi také představitelé církví a náboženských společností. Papež František věnuje AI ve svých textech a promluvách zvláštní pozornost: s nadějí i obavami sleduje, jak ovlivňuje naše vztahy, hodnoty i porozumění lidství. Nepřekvapí tedy, že diskuse o algoritmech AI se dnes již nevedou pouze v technologických laboratořích a korporátních kancelářích, nýbrž také mezi odborníky z oborů, které se zdají být od digitálního světa vzdálené – jako je teologie. Ta se sice v této souvislosti běžně nezmiňuje, avšak příchod inteligentních aplikací je pro ni důležitým impulzem. Čím může do procesu rozumové reflexe víry, jak sama sobě křesťanská teologie rozumí, přispět rozvoj AI a jaké výzvy před tento obor technologie staví?

Nejde jen o etiku

Na první pohled se umělá inteligence (neboli schopnost strojů řešit komplexní úlohy a problémy) může zdát s teologií mimoběžná. V kontextu promýšlení víry jsme mohli doposud vidět spíše zkoumání praktických dopadů jejího užívání, a to zejména z pohledu etiky. Etické ukotvení AI v perspektivě víry je třeba jedním z hlavních témat pontifikátu papeže Františka, který upozorňuje na příležitosti, ale zároveň na četná rizika spojená s pronikáním nové technologie do všech sfér lidské činnosti – ať v podobě jejího zneužívání, zaměření proti důstojnosti člověka či prohlubování společenské nerovnosti.

Etikou se dále zabývá (v rámci snahy o zapojení AI do služeb úsilí o humánní a spravedlivou společnost) mezinárodní komunita AI and Faith. Zájem této skupiny nezávislých odborníků z různých náboženství a tradic o nové technologie je nicméně hlubší: vlastní etická témata v jejich textech a přednáškách přesahují šířeji položené otázky: „V jakém smyslu má či nemá AI svobodnou vůli nebo duši?“, „Může nést morální odpovědnost?“, „V čem člověka, bytost stvořenou podle Božího obrazu, (ne)může nahradit?“, „Může AI přinést člověku ‚digitální život‘ po smrti, popř. překonat v nějakém smyslu jeho tělesnou omezenost?“ O těchto i jiných tématech pak hovoří další teologové a podobně zaměřené výzkumné skupiny.

Zároveň ovšem platí, že AI je pro teologii více než jen intelektuální výzvou či teoretickou inspirací. I teologům, o nic méně než badatelům z jiných oborů, totiž poskytuje celou řadu možností k zefektivnění a usnadnění práce. A také v jejich případě platí, že v některých činnostech je dokáže dokonce zastoupit. Umožňuje jim se více soustředit „na to podstatné“. Namísto mechanických činností a těch, které jsou ve vztahu k jejich otázkám spíše podpůrné, jim dává možnost obrátit pozornost ke zkoumání Stvořitele, vztahů mezi ním, člověkem i dalším stvořením v oné komplexnosti, jež tyto vztahy charakterizují.

Nové formy evangelizace

Umělá inteligence tak pro teologii nepředstavuje jen technický nástroj nebo etickou výzvu, ale rovněž prostor k promýšlení starých pravd a efektivnější praktickou činnost. Již dnes můžeme pozorovat, že AI také otevírá dveře k hlubší analýze biblických textů či inovativním formám evangelizace a pastorace. Více o tématu se lze dozvědět např. z přednášek, konferencí, výstav a dalších projektů pořádaných pod hlavičkou Museum of the Bible, Christians in AI nebo FaithTech.

Nakolik se teologům podaří tento potenciál rozvinout, není primárně věcí jednotlivců či badatelských skupin, nýbrž celé jejich současné generace. A pavlovské „všecko zkoumejte, dobrého se držte“ (1 Te 5,21) v tom v každém případě dává kromě příležitosti rozpoznat závazek.

Autor je softwarový vývojář a teolog.