21.–27. listopadu 2023
Aktuální
vydání
47
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Konfrontační styl je zničující

11. 5. 2021

|
Tisk
|

Publicista, pedagog, skaut, mediální analytik, člen redakční rady Perspektiv KT JIŘÍ ZAJÍC slaví sedmdesátiny. Některé své životní role a postřehy přibližuje v rozhovoru. V minulých dnech s ním vydal KT i obsáhlý knižní rozhovor s názvem Pojďme ještě kousek.

Vydání: 2021/20 Oslavy sv. Jana Nepomuckého, 11.5.2021, Autor: Jiří Macháně


Ještě před několika lety bych řekl, že úspěch bylo vybudování Redakce náboženského života, kterou však vedení Českého rozhlasu před pár roky po 25 letech zrušilo. Všechno ostatní je, jako když jsme hrávali se Sovětským svazem a vedli 1:0. Celý zápas nervák a pořád nebylo jasné, jestli nakonec vyhrajeme, nebo ne.
Neúspěch je určitě moje rozpadlé manželství. Oba jsme do něj s Janou vstoupili s tím, že je to na celý život a že pro to uděláme všechno. A přesto se nám to nepodařilo. Byť jsme dnes kamarádi, jsme schopni spolupracovat a podporovat se, je to velká životní rána. Je to horší, než když vám někdo blízký umře. Za to nemůžete. Ale rozpadlé manželství? To je pořád také vaše vina.
Skauting má kromě skvělých základů postavených na křesťanských principech opravdu účinnou metodu, jak dobře vychovávat, jak vést mladého člověka k dobru. Učí už malého človíčka ve věku šesti sedmi let, aby něco vydržel, uměl být všímavý, co se kolem něj děje, aby předvídal a reagoval. Každý skaut je vybaven celou řadou dalších zkušeností a kompetencí, které se ve škole ani v rodině nenaučí. Zažil například, že mu na táboře během bouřky spadl stan. Musel zvládnout situaci a vydržet. Analogicky k těmto zátěžovým situacím se pak umí zařídit i v dalším životě.
Mladá generace v naší zemi je nesmírně rozličná. Žijí tu vynikající, vzdělaní, obětaví a charakterní mladí lidé. Viděli jsme například, jak se dokážou nasadit při pandemii v nemocnicích i jako dobrovolníci v sociálních službách. Nebo kolik mladých lidí odešlo před lety pomáhat uprchlíkům na balkánskou cestu. Ti starší z nich mají třeba i dvě vysoké školy, mluví třemi jazyky a ve srovnání s tím, jaký jsem byl já a co jsem uměl, jsou neskonale schopnější. Na druhou stranu jsou mezi mladými lidmi i ztroskotanci, kteří vůbec nerozumí světu ani situaci, ve které žijí. Volí extremisty, jsou dezorientovaní nebo úplně mimo dění. S těmi bude problém. Až na výjimky vydrží mladá generace méně, než jsme museli my, ale současně je akčnější, vzdělanější a schopnější řešit problémy.
Je důležité, aby měla vliv na formaci budoucích profesionálů. Komunikace je centrální součástí našeho života – kdo jiný než křesťané by měli být odborníky na komunikaci. Přitom v církvi nám chybí jak mediální gramotnost, tak i schopnost hovořit mezi sebou. Často jsem přemýšlel, proč je mezi křesťany, zvlášť katolickými, tak malá schopnost vést dialog. Přijde mi, že je to tím, že ve skutečnosti mnoho katolíků není spokojeno se sebou samými, se světem, dokonce ani s Pánem Bohem. Mají vnitřní přetlak agresivity, který potom vrhají na ostatní, jakmile o něco v nich jen trochu škrtnou. Papež František mluví o tom, že nám chybí něžnost. Dosud není něčím, co by se mezi katolíky pokládalo za přednost.
Jak kdo. Jan Pavel II. nebo papež František to uměli a umí skvěle. Česká církev má některé vynikající komunikátory, jako je Tomáš Halík, Marek Orko Vácha, Tomáš Petráček, Ladislav Heryán. Těch lidí jsou ale desítky. Ovšem církev jako instituce to prostřednictvím svých představitelů na potřebné úrovni spíš neumí. Na jejich obranu je třeba říct, že je málo těch, kteří měli možnost dobře se to naučit.
Na vině jsou i média, která jsou u nás dost klerikálně zaměřená. Vybírají si téměř výlučně duchovní a pokládají je za jediné odborníky, ačkoliv bychom mezi laiky jistě našli na řadu křesťanských témat i povolanější osobnosti. A ti vybraní duchovní sami tyto laiky médiím nedoporučí. Pak je ovšem vnější komunikace církve bohužel méně efektivní.


Jak víme z dokumentů katolické církve, média jsou areopagy (prostorem veřejného slyšení – pozn. red.) dnešního světa. A církev do nich proto nutně patří. Média sama o sobě škůdci nejsou. Mediální prostor je ale zahlcený neuvěřitelným množstvím dezinformací, hloupostí, lží a polopravd. Pomohl tomu výrazně nástroj, který jsem před 25 lety obdivoval: internet. Téměř z každého člověka bez ohledu na jeho charakter, schopnosti a vzdělání udělal vlastně redaktora. Na internetu může kdokoliv napsat cokoliv. Vzniká tak ohromný prales, ve kterém se člověk, který se neumí orientovat, může velmi snadno a rychle ztratit. I jinak celkem vzdělaní lidé často nerozeznávají, čemu se dá věřit, a čemu ne. V takovém pralese nám pak poslouží například média veřejné služby, protože mají několikanásobný systém kontroly, který zajišťuje, že skrze tato média nás někdo nebude úmyslně klamat. Ano, mohou udělat chybu. Jako analytik úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jsem řešil i pochybení České televize i Českého rozhlasu. Ale to nesnese srovnání s tím, co se dnes odehrává na internetu a sociálních sítích.
Bohužel moc neumí a nerozumí. Byť je k tomu vyzývají církevní dokumenty – ať už z II. vatikánského koncilu „Inter mirifica“, či z počátku 70. let „Communio et progressio“. Kdyby církev dokázala rozvinout vzdělávání v oblasti mediální, občanské a finanční gramotnosti, byla by to pro celou společnost veliká služba. V rámci církve se o to snaží redakce Katolického týdeníku, Radio Proglas i televize Noe nebo časopis Universum. Ale bylo by třeba, aby se to stalo mnohem masovější službou i ve farnostech.
Je snad nejhorší za celou dobu její existence. Teď se tam dostala převaha lidí, kteří zcela nepochopili, jak může Rada ČT efektivně pomáhat k tomu, aby Česká televize byla dobrá. Rozhodně jí nepomůže konfrontační tón, typický pro Hanu Lipovskou, ani útoky na generálního ředitele. Rada má být kompetentním a partnerským orgánem vedení ČT. Když jsem byl jejím členem, byli jsme s kolegy vůči generálnímu řediteli mnohdy velmi důslední, tvrdí a kritičtí. Ale v žádném ohledu jsme s ním nejednali, jako by to byl náš nepřítel. Společně jsme se snažili, aby ČT byla dobrá.
Cesta k tomu nevede přes napadání generálního ředitele kvůli naprostým malichernostem. A to se teď bohužel děje – což buď zablokuje komunikaci a Rada ČT nedosáhne vůbec ničeho, nebo generálního ředitele odvolá. V současné situaci ale zodpovědně říkám, že momentálně u nás neexistuje člověk, který by vedení České televize mohl hned převzít a řídit ji alespoň tak dobře jako současný generální ředitel. Jako manažer je to člověk na svém místě. A jeho odvolání by nyní vedlo k dlouhodobé destabilizaci ČT jako v roce 2001.
Pokud jsem kritický vůči církvi, tak proto, že mi na ní záleží a mám ji rád. Ale mám vůči ní postoj pedagoga, nikoliv soudce. Obecně mi přijde jako náš veliký handicap primát instituce před společenstvím a práva před vírou. Víra totiž není jen to, co je napsáno v katechismu, víra je osobní vztah. Přesvědčení většiny katolíků, že víra jsou poučky, které opakuji a vyznávám, je hluboký omyl. Jen když pochopíme, že víra je vztah k milosrdnému, jedinečnému a úžasnému Bohu, můžeme být jeho hodnověrnými svědky. V tom ale selháváme. A proto je papež František taková hvězda: on je v tom příkladem.
Výchovou. Je zapotřebí, aby kvasem a solí bylo více křesťanů, kteří nebudou sevřeni strachem a nespokojeností, ale spolehnou se na to, že navzdory všemu protivenství světa Bůh vítězí. Že my, v čele s Ježíšem, opravdu můžeme svět proměnit a zachránit.
Konfrontační styl, který byl ještě donedávna typický pro katolickou církev, je zničující. Vytvořil sice z vnějšku jakýsi monolit církve, ale uvnitř vzniklo nezdravé prostředí. Proto papež František tak zdůrazňuje milosrdenství Boží a mateřskou tvář církve. Kolik se toho nařeční, že církev je matka, ale pro drtivou většinu lidí matkou není, je hlavně institucí.
Že budu jako Marie z Betánie u Ježíšových nohou. A budu moci pozorovat, jak ho celé stvoření obdivuje.
To nevíme. Ale dobře. Ještě doufám, že budu svědkem toho, že se podaří mladým lidem proměnit tvář světa – třeba v otázce klimatu. A že současná preference ekonomiky a peněz, tedy globálního kapitalismu, prohraje s touhou po lepším životě.
Preference peněz a zisku je preference životního postoje, který říká: hmotné věci a „fyzika“ jsou nejdůležitější. Jenže klima nám ukazuje dost důrazně: nejdůležitější je život. Mezi životem a onou „fyzikou“ je skutečně zásadní rozdíl. „Fyzika“ má sloužit životu, ale nesmí ho dusit. Je velký rozdíl mezi mechanickým přístupem k životu, kde se na člověka pohlíží jako na nějaký šroubek, který je možné klidně vyjmout a nahradit, když už nefunguje. A pohledem na život jako na něco úplně originálního, jedinečného a vlastně zásadně duchovního, vůči čemu je třeba jednat jemně a trpělivě.


JIŘÍ ZAJÍC (* 17. května 1951) vystudoval numerickou matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, věnoval se mládeži – zejména ve skautu a turistických oddílech mládeže navázaných na podzemní církev. Mezi lety 1982–1990 byl hlavním redaktorem ilegálního „československého týmu pro křesťanskou výchovu“, spolu s Miloslavem Vlkem, Josefem Kopeckým či Alešem Opatrným. V lednu 1990 založil a do roku 1994 vedl Redakci náboženského života Českého rozhlasu. Stál u reforem výchovného programu Junáka a patřil k zakladatelům České rady dětí a mládeže, kde byl také ředitelem kanceláře. Mezi lety 1992–2000 byl členem (a místopředsedou) Rady České televize. Později pracoval jako analytik na Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V posledních 13 letech působí v odborných institucích ministerstva školství jako odborník pro mimoškolní výchovu a vzdělávání dospělých. V roce 2019 mu byl udělen Řád Stříbrného vlka, nejvyšší skautské vyznamenání.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou