17. 11. 2026
|Nebezpečný svět, ve kterém se už Evropa nemůže spolehnout na podporu Spojených států. Hrozba, nebo příležitost? A jaká je dnes situace katolické církve v Bostonu, kde před časem vypukl vůbec první masivní skandál týkající se sexuálního zneužívání? I o tom hovořím s IGOREM LUKEŠEM, známým českým historikem mezinárodních vztahů, žijícím v USA, s nímž se už nějakou dobu známe.
Pomalu a postupně. A vyrovnává se doposud. Nejprve na svůj úřad rezignoval kardinál Bernard Law. Bez výmluv a vytáček přijal za skandál zodpovědnost, řekl, že hlavně musíme myslet na oběti, a s hlavou svěšenou pokorně odešel do kláštera, kde později zemřel. Především bylo třeba řešit praktické otázky. Církev musela nejprve sehnat deset milionů dolarů jako kompenzaci pro tehdy známé oběti. Jejich počet ale z původních zhruba devadesáti rostl, až dosáhl počtu devět set. Konečná suma, kterou zdejší arcidiecéze vyplatila, přesahuje 150 milionů dolarů. Naštěstí skoro dvě třetiny uhradil prodej obrovské kardinálské rezidence a semináře uprostřed parku. Zbytek uhradily pojišťovny.
Přesně toho jsem se bál, částečně i proto, že v té době moje dcery chodily do nedělní školy. Strachoval jsem se hlavně o jejich schopnost odlišit kriminální chování zkažených lidí od všeho toho krásného, co nám víra dává. Mou hlavní reakcí, kromě úcty k obětem, byl obdiv k mladým mužům, kteří si v té rozvířené atmosféře našli cestu do semináře a k závazku celoživotní služby.
Je to tak. Ale nejde jen o Boston. Vždyť tyhle pedofilní skandály jsou všude. Ne každý pedofil je ovšem katolík z Bostonu… Je důležité si uvědomit, že koncem minulého století, kdy kardinál Law začal dostávat zprávy o pedofilním chování jednoho kněze, se psychologové domnívali, že tahle nemoc je vyléčitelná – asi jako alkoholismus. Proto dotyčného člověka (a jemu podobné) poslal na léčení a po „vyléčení“ je vrátil do služby v jiné farnosti. Teprve později psychologové změnili názor. Pokud vím, dnes se všeobecně soudí, že pedofilie je nevyléčitelná. Nejen církev se podle toho musí zařídit.
Český skepticismus a tendence nevěřit je světoznámá. Psali o ní britští diplomaté z meziválečné Prahy a v přednášce ji koncem sedmdesátých let tady v Bostonu – k mému úžasu – zmínil i můj tehdejší profesor. Nevím, co je toho příčinou. Bílá hora? Následné popravy na Staroměstském náměstí? Alois Jirásek? Masaryk s Benešem? Jedním z důvodů musí částečně být ztráta šlechty a možná taky jazykové války v 19. století.
Slavný moment obratu nastal v roce 1960, když do Bílého domu kandidoval John F. Kennedy. Novinář se ho zeptal, zda by jako první katolický prezident vládl podle Ústavy, nebo pokynů z Vatikánu… Když jsem byl student, moje bytná, irská katolička, mi řekla, že v den voleb seděla v kuchyni u rádia a modlila se růženec. Kennedyho volební vítězství a atentátem zkrácený čas v úřadu předsudky proti katolíkům vymazaly. Biden je věřící katolík a vůbec se o tom už nemluvilo. Jestli dřív panovaly předsudky vůči katolíkům, dnes jsou snad ještě silnější proti muslimům. V kongresu jsou lidé židovského původu a jejich identitu nikdo naštěstí neřeší. Kongresmanku Ilhan Omarovou se ale Trump dnes pokouší zbavit občanství a deportovat ji. Proti téhle špíně je třeba bojovat.
Nevím, to je otázka pro psychiatra. Napadá mě jedině, že fundamentalisté všech náboženství si od něj něco slibují: jedni doufají, že zažene gaye a trans osoby znovu do podzemí, jiným nejde o nic jiného než o boj proti potratům, dalším vadí sexuální výchova ve škole. Jde jim o jejich dílčí cíle do té míry, že Trumpovi prominou všechny prohřešky. V tomhle kontextu bychom neměli zapomenout, že mnoho lidí volilo Adolfa Hitlera, ačkoli se jim nelíbil nacismus jako takový, jen pro některé jeho komponenty: antisemitismus, antikomunismus, koncentrační tábory pro homosexuály a Romy nebo pokles nezaměstnanosti.
Sub specie aeternitatis (z hlediska věčnosti – pozn. red.) jsou všechno jen epizody: války, Hirošima, Stalin nebo naše krátké životy… Teď se začínáme bát umělé inteligence a moderních technologií. Jsem jedním z těch, kdo se bojí. Chtěl bych ale věřit, že nás ty samé technologie mohou také chránit. Říká se, že Hitlera vytvořil rozhlas, který přenášel jeho démonický hlas po celém světě. Kdyby prý tehdy byla rozšířenější televize, neuspěl by, protože by na obrazovkách vypadal jako zpocený šašek, jak ho geniálně demaskoval Charlie Chaplin. Z podobných důvodů si myslím, že Trump, který má magnetický vliv na davy, nakonec neuspěje. Díky internetu a AI o něm víme příliš mnoho: o jeho soukromém chování, lhaní, podvodech, hrabivé korupci, bankrotech a podlézání Rusku. Stalin a Hitler měli okolo sebe pseudonáboženské mysterium. Každý si do nich mohl projektovat své sny. Bradavice na Trumpově charakteru jsou dnes díky technologiím všeobecně známy. Dřív nebo později si jich všimnou i jeho fanoušci. Už teď ho podporuje jen třetina Američanů.
To jsou různé otázky a vezmu je jednu po druhé. Ano, Spojené státy jsou dál vůdčí silou ve světě, ale už je to jen o fous. Na nových technologiích tu zatím pracují nejlepší mozky světa, Amerika stále ještě dominuje ve vědě a má výborné postgraduální programy na univerzitách. Americká síť satelitů je zcela jedinečná, což je, bohužel, vidět na dnešní situaci na Ukrajině. Evropa může nahradit americké zbraně, ale ne americké satelitní informace – a ty zachraňují životy ukrajinských civilistů. Co se týče hnutí MAGA, ztráta prezidenta nejpozději za dva roky jistě sílu tohoto hnutí zásadně ovlivní. Ale v posledních volbách pro Trumpa hlasovalo přes 77 milionů lidí. Trump z úřadu odejde, jeho voliči zůstanou a budou jako opuštěné ovce hledat falešného pastýře, aby mu svou svobodu složili k nohám a nechali se jím vést. Autoritářské tendence, nebo spíš preference jistě s odchodem Trumpa nezmizí. Být součástí davu, který s brunátnými tvářemi skanduje jednoduchá hesla, některé lidi – a není jich málo – těší. Ti s námi budou až do skonání věků.
Tuhle otázku nedokážu zodpovědět, aniž bych zabředl do konspiračních teorií. Nevím, zda Vance a spol. podporují AfD nebo podobné žumpy ve Francii a Nizozemsku, protože tím sledují nějaký geopolitický cíl. Anebo jestli to není z jejich strany improvizace dirigovaná Trumpem. Kdybych musel hádat, vsadil bych na to druhé. Dnešní Bílý dům není klub šachistů. Trump je improvizátor, který dokáže riskantně skákat z jednoho extrému do druhého. Teď mě napadá, že by na tvou otázku šlo možná odpovědět jednoduše a jednou větou: vrána k vráně sedá. Cukrbliky mezi MAGA a AfD nejsou strategie a dlouhodobý plán. Trump a jeho lidé se řídí instinktem a ten jim velí hledat za všech okolností především vlastní materiální zájem. Je to negace hodnot, které má americký prezidentský úřad reprezentovat.
Trump dal Evropě nečekaný dar. Probudil ji, rozhrnul záclony, otevřel okna a řekl: „Vstaň a postav se na vlastní nohy.“ Druhá světová válka i studená válka dávno skončily, je čas, aby Evropa převzala zodpovědnost za vlastní obranu. V tom měl Trump pravdu. Pomáhá Evropě ale i jinak. Jeho hloupé útoky na americké univerzity a zahraniční studenty tlačí na talentované lidi z celého světa, aby šli studovat do evropských univerzit. Mohou tam způsobit podobnou intelektuální revoluci, jakou zažila Amerika, když Hitler vyhnal Židy z německých škol nebo když jiné Evropany hnal po válce stejným směrem Stalin.
I stárnutí má svá pozitiva. Patří k nim, jak naznačuješ, že člověk osobně prožil tolik významných událostí. Co se mladší lidé snaží pochopit z knih a článků, je pro nás starší věc empirické zkušenosti. Osobní prožitky nemusí vždy objektivně reprezentovat událost v jejím celku, ale jsou nezaměnitelné a autentické.
Listopadové volby poslaly vzkaz miliardářům, kteří kontrolují algoritmy sociálních sítí, že manipulování lidmi nefunguje věčně. Jen první tři mecenáši Republikánské strany, Elon Musk, Richard Uihlein a Jeff Yass, do voleb investovali 705 milionů dolarů – a nemají z toho nic. Naopak možná přispěli k vítězství inkluzivní Ameriky: stát Georgie bude mít v guvernérském úřadu černošku, Kalifornie hispánského guvernéra, Nové Mexico indiánku, stát New Hampshire bude mít senátorem gaye a Michigan muslima. Z minulosti ale víme, že tenhle trend nepotrvá věčně. Vzpomínám si na nadšení okolo prvního volebního vítězství Obamy. Ti, kdo tehdy prohráli, prezidentovi a jeho voličům vyhlásili válku. Ta postupně nabírala na intenzitě, až na scénu přivedla Donalda Trumpa. Je skoro jisté, že ti, kdo prohráli 3. listopadu, už teď mobilizují do dalšího kola. Proto mám pocit, že výsledek letošních voleb nás zachránil před pádem do propasti, ale zcela jistě neotevře bránu do pozemského ráje.
IGOR LUKEŠ (*1950 v Praze) je historik mezinárodních vztahů, vysokoškolský pedagog a publicista. Vystudoval angličtinu a filozofii na Univerzitě Karlově. V roce 1978 emigroval do USA, kde obhájil doktorát z historie mezinárodních vztahů. Roky působil jako profesor na Bostonské univerzitě, je honorárním konzulem ČR. Věnuje se zejména dějinám střední Evropy a Ruska, politické souvislosti pravidelně komentuje v českých médiích. V angličtině vyšly jeho knihy o Rudolfu Slánském, Sovětském svazu v éře Michaila Gorbačova a další. Čeští čtenáři znají jeho tituly „Československo mezi Stalinem a Hitlerem: Benešova cesta k Mnichovu“, „Československo nad propastí: selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945–1948“, nejnověji pak knižní rozhovor „Až černokněžníkům praskne obruč“, kdy s ním hovořil Aleš Palán.