Přihlásit se
V digitální verzi
![Katolický týdeník]()
Ondřej Elbel
Moje články v Katolickém týdeníku
Od redakčního kávovaru
Doma
vydání 14/2025 
Když se mě někdo zeptá, odkud pochází mé příjmení, mám po ruce vysvětlení: „Elbel, to zní jako Elbe – německy Labe.“ Nemám zdání, jestli by s tím jazykovědci souhlasili, ale asociace je to hezká a spolehlivě mě v myšlenkách přemístí o pár set kilometrů na západ k soutěsce Porta Bohemica nebo na místa, kam jsem se ještě nepodíval – třeba do Magdeburgu nebo Hamburku. Když jsem tedy viděl v knihkupectví cestopis novináře Luboše Palaty Elbe: Velká řeka, neváhal jsem ani chvíli.…
Pašijová hra o živé vodě
Ostravsko-opavská diecéze
vydání 14/2025
V Ostravě-Pustkovci se po loňské premiéře pustili do přípravy další velkopáteční pašijové hry. Největší díl práce leží na společenství mladých, projekt nicméně spojuje více generací. Nápad ztvárnit velikonoční události herecky přinesl do Pustkovce P. Tomáš Čirž, který působí kromě farnosti na Biskupském gymnáziu a mezi vysokoškoláky. „Inspirovaly mě scénáře pašijových her z Kravař, kde jsem dříve působil,“ vysvětluje. Myšlenka v něm zrála delší dobu. Nejprve chtěl velikonoční hru secvičit se…
Foto: Věřící z diecéze na Národní pouti v Římě
Ostravsko-opavská diecéze
vydání 14/2025
K Národní pouti do Říma se připojilo na 150 poutníků z ostravsko-opavské diecéze. Kromě společné modlitby v hlavních bazilikách nachodili desítky kilometrů Věčným městem a poznali v něm nová místa. „Vracíme se domů plní zážitků, možná s puchýři na nohou, s nakoupenými růženci, obrázky, suvenýry, ale především si chceme z tohoto putování v srdci odvážet důležité ujištění - Bůh, milující otec, je naše naděje. A tak přestože opouštíme Řím, neopouštíme epicentrum naší naděje, jíž je Bůh. Máme naději…
Výsledek sčítání: 36 188 lidí na bohoslužbách
Ostravsko-opavská diecéze
vydání 13/2025
Ostravsko-opavská diecéze přišla za posledních pět let o pětinu účastníků bohoslužeb. Jejich průměrný věk ale neroste. Ukazují to výsledky loňské ankety mezi účastníky bohoslužeb, kdy sčítací lístek odevzdalo 36 188 lidí. „Nemůžeme jen plakat nad tím, že je nás málo, a čekat na zázrak, který naplní kostely. Je potřeba tvořit společenství, které přitahuje a kam můžeme zvát,“ podotýká k výsledkům biskup Martin David. Výsledky biskupství zveřejnilo na webu www. doo. cz. .
…
Začíná přestavba hukvaldského zámku
Ostravsko-opavská diecéze
vydání 13/2025
Církev v Hukvaldech rozšíří záběr aktivit, které vedou k radosti a úžasu z přírody. K ekocentru Hubert přibude interaktivní expozice v někdejším Arcibiskupském zámečku. Do jeho opravy se teď Biskupství ostravsko-opavské pouští. Zámek u vstupu do Obory Hukvaldy čekal na využití poslední čtyři dekády. Za socialismu v něm sídlil druhý stupeň základní školy, v polovině osmdesátých let však budova osiřela. Stát vrátil církvi někdejší letní sídlo olomouckých arcibiskupů s přilehlým…
Postní inspirace z farností
Ostravsko-opavská diecéze
vydání 12/2025
Příprava na Velikonoce vybízí k obrácení i vykročení na nové cesty. Vybíráme inspirace ze tří farností v diecézi, kde putují ke studánkám, mariánským místům a rozjímají s pohledem na postní plátno. Nedělní odpoledne v postní době patří v oderské farnosti vycházkám za společným cílem. Farní ci v minulých letech objevovali kříže i zajímavé stromy. Tentokrát putují ke studánkám a pramenům. „Jubilejní rok nás má přivádět k naději. Není lepšího symbolu než právě studánky,…
Ukázalo se, že církev je síť
Téma
vydání 11/2025
Zeptali jsme se: Jak zkušenost pandemie ovlivnila vaši pastoraci? P. Kamil Obr, farář ve Zlíně u sv. Filipa a Jakuba Náročné podmínky jsme se snažili pojmout jako příležitost. Pomohlo, že žijeme na týmové faře (čtyři kněží a dva laičtí zaměstnanci). Od začátku jsme hledali na poradách odpověď, jak naplnit požadavky státu a skloubit je s pastorací. Z napětí mezi různými postoji v týmu se mohly zrodit plody.
V technické oblasti jsme čas covidu spojili s obnovou interiéru farního kostela,…
Editorial
Z domova
vydání 11/2025
Pročítat si pět let staré Katolické týdeníky při přípravě na téma „Pět let od nástupu pandemie“ ve mně probudilo osobní vzpomínky. Nejprve pocit neohrožení, že nějaká nemoc z Číny s námi určitě nezamává. Následně vykolejení z plánů – rušení akcí, všeobecná ostražitost, doplňování si mezer ve vzdělání o lidském zdraví. A pak už spousta času mezi čtyřmi stěnami nebo naopak v lesích a loukách Beskyd. O něco později veletoče nadějí a zklamání s tím, jak počty nakažených rostly a klesaly. A vyprahlost…
