„Proč jsem se rozhodl pro kněžství? Nejspíš v tom hrálo roli moje dlouholeté ministrování, a také zaujetí Kristem, o které jsem se chtěl dělit. A možná z toho plyne i program. Ježíšovou hlavní činností bylo hlásání Božího království a spása člověka. A s tím bych rád šel do služby i já – podílet se na tomto Kristově poslání,“ svěřil František Zloch (29), který pochází ze Sádku u Poličky. Po základní škole nastoupil na Střední uměleckoprůmyslovou školu hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové. V rámci formace a studia, jehož většinu prožil v pražském semináři a na teologické fakultě, absolvoval roční studia v Římě.

Kněžské svěcení přijal už 3. května v Hradci Králové, ve svém rodišti odsloužil primiční mši svatou hned v neděli 4. května, a to v kostele Nejsvětější Trojice, kde sám od dětství sbíral liturgické zkušenosti.

Jan Hála (35), který je letos jediným novoknězem pražské arcidiecéze, přijme svěcení 21. června v 10.00 ve svatovítské katedrále a primici bude mít o den později od 14.00 u Nejsvětějšího Salvátora. „Jsem konvertita a pokřtěný jsem byl až v devatenácti,“ začíná své vyprávění. Už tehdy uvažoval o povolání, ale vnímal, že potřebuje čas. „Byl jsem vděčný za doporučení, ať ještě pár let počkám. Toužil jsem Bohu všechno dát, ovšem chyběla mi vnitřní síla.“

V následujících letech zvažoval i řeholní život, ale nakonec rozlišil, že to nebude jeho cesta. „Cítil jsem, že mě to táhne ke kněžské službě v diecézi. Navzdory strachu ze studia jsem si říkal: zkusím to. A případně půjdu do řádu.“

Po nultém ročníku v olomouckém Teologickém konviktu studoval tři roky v pražském semináři. Poté dostal možnost vyjet na semestr do Říma. Tamní prostředí ho natolik zaujalo, že se rozhodl v Římě zůstat a dokončit studium teologie na Papežské Lateránské univerzitě.

„Přirozeně mě to vtáhlo do italštiny a otevřelo mi to svět duchovní literatury, který v češtině není dostupný,“ podotýká. Studia v Římě mu zároveň nabídla jinou teologickou kulturu. „Disciplíny byly víc propojené, méně se dbalo na vnější formu, více na smysl věcí. A taky mě velmi obohatilo setkání se světovou církví.“ Právě rozmanitost prostředí v něm bořila řadu předsudků. „Všichni si myslíme, že třeba africká církev je konzervativní. Ale často to byli právě Afričané, kdo v debatách hájili jemnost a pochopení. A třeba indičtí spolubratři, od nichž jsem čekal spíš otevřenost, mě překvapili důrazem na jednoznačnost. I tohle člověku pomůže, aby si ujasnil, kdo vlastně je a na čem staví.“

Duchovní zázemí si Jan Hála buduje z různých pramenů. „Nevím, jestli bych se zařadil do konkrétní spirituality, ale asi bych patřil mezi ty kontemplativní. Kontemplace však není jen modlitba – je to hledání pravdy. A ta se hledá i studiem, čtením, dialogem,“ vysvětluje. Blízcí jsou mu jak moderní autoři, tak starokřesťanská literatura. „Třeba Evagrius Ponticus nebo Jan Kassián – je v nich hloubka, zkušenost. A to je pro mě zásadní,“ přibližuje kandidát kněžství, který už několikrát vedl v kolínském klášteře kurz kontemplace spolu s jáhnem Milošem Hrdým. Ten mu bude dávat i exercicie před svěcením – ty prožijí na Lomci u Vodňan.

A s čím do kněžství vstupuje? „S obavami a pochybnostmi. Ne z víry, ale z odpovědnosti. Jdu do místa, kde nikoho neznám, budu spolupracovat s knězem, kterého jsem viděl zatím dvakrát. Nevím, co od sebe můžeme čekat,“ říká o svém novém působišti ve Vlašimi, kam po svěcení nastoupí. Vedle praktických otazníků ho zaměstnávají hlubší otázky: „Kde má naše služba největší smysl? Kam církev vkládá energii a jaké to má plody?“ Nejbližší je mu modlitba. „Tam, kde se s lidmi modlíme, kde hledáme cesty, jak se společně přibližovat k Bohu – tam je mi nejlíp. A je jedno, jestli je to s mladými nebo se staršími. Když je to opravdové, dává mi to nejvíc.“ 

Václav Plánka (35) přijme svěcení z rukou pražského arcibiskupa Jana Graubnera v sobotu 14. června od 10.00 v kostele sv. Jana Křtitele v Novém Hrozenkově. Primici bude mít 15. června od 13.00 v kostele Panny Marie Karmelské v Karolince, v obci, kde vyrůstal.

Studoval ekologii na střední škole v Rožnově pod Radhoštěm a podobný studijní obor na Univerzitě Palackého v Olomouci. Během Světových dní mládeže v Madridu v roce 2011 „ožila jeho víra a jeho srdce zahořelo láskou ke Kristu a k církvi“ – jak uvádí. Když v roce 2015 dokončil magisterské studium, začal pracovat jako technik v automobilce. Pak nastoupil k Milosrdným bratřím v Brně, u nichž se staral o nemocné. A v létě 2017 zahájil kněžskou formaci ve Společnosti Božského Slova, tedy u verbistů.

První sliby složil 8. září 2018 ve slovenské komunitě v Nitře, kde také v září loňského roku složil své sliby doživotní. Studoval na Teologické fakultě v Bratislavě a roční pastorační praxi prožil ve farnosti Kolín.

Po svěcení se chystá na několikaměsíční službu do Terchové na Slovensku a zhruba v říjnu zamíří do Brazílie. „Každý si napíšeme osm misijních území, kam bychom chtěli být vysláni. A jsem moc rád, že mi představení vybrali Brazílii, byla to má největší touha. Mám ji rád už od střední školy a Světové dny mládeže, které jsem prožil v Riu de Janeiru, to jen umocnily,“ líčí, jak se u verbistů vysílají členové na misie. Neskrývá ale ani obavy. „Můj humor i kázání jsou postavené na slovních hříčkách a bude trvat, než se tak dobře naučím cizí jazyk. Ale jdu s radostným očekáváním toho dobrého i těžkého, co přijde. Je to pro mě bianko šek Pánu Bohu, vystoupení z loďky,“ doplňuje.

Jeho primice bude velkou slavností – do organizace se zapojila velká část farnosti, nejméně padesát lidí. „Chtěl jsem ji menší, komornější, ale teď už vím, že to bude obrovská akce. Přijde snad každý druhý, kdo kdy slyšel mé jméno,“ připojuje s úsměvem a doufá, že ji prožijí s radostí všichni, kdo přijdou, včetně jeho nevěřících přátel.

V sobotu 21. června bude v 9.30 vysvěcen na kněze i Viktor Pařízek (46), světitelem bude v brněnské katedrále biskup Pavel Konzbul. „Už jako dítě jsem se setkával s výraznými kněžskými osobnostmi, což jen utvrdilo povolání, které jsem v sobě odmala cítil,“ vypráví Pařízek. Po gymnáziu tak odešel do semináře a vystudoval olomouckou teologickou fakultu. Cesta ke kněžství však byla nakonec delší, když po fakultě vystřídal ještě několik zaměstnání – živil se jako úředník i manuální prací, a získával tím životní zkušenosti. „V roce 2023 jsem poprosil pana biskupa, aby mě přijal zpět jako bohoslovce brněnské diecéze. A on mi vyhověl,“ doplňuje. Nastoupil pak jako pastorační pracovník do farnosti Dolní Bojanovice, pokračoval v Žarošicích, kde prožil i jáhenskou službu. Nyní se už těší na tu kněžskou, jen zatím neví, kam ho biskup pošle. „Zásadní pro mě je, abych Boží lid pomáhal přivádět k prameni spásy – především udílením svátostí. Ukazoval jim na Ježíše Krista a zprostředkovával jeho slovo – tak, jak ho on předal církvi,“ říká Viktor Pařízek.

P. David Lamberk (40), který se narodil ve Zlíně, je knězem už od poloviny května. Je členem Koinonie Jan Křtitel, která vznikla v Itálii, u nás působí v Plzni-Liticích a věnuje se novým druhům evangelizace. „Poprvé jsem jel do koinonie na Letnice a ani jsem tehdy přesně nevěděl, kam jedu. Připojil jsem se k přátelům, s nimiž jsem se už delší dobu scházel ke společné modlitbě. Při tomto setkání se mě dotkl živý Bůh a mně bylo jasné, že je to místo, kde mám být. Proč? To nedokážu říct. Pro mě bylo jasné jak facka, že je to moje místo,“ popisuje. „Z celého nezapomenutelného momentu, kdy jsem cítil v srdci Boží dotek, byla převládající radost, úleva a určité zadostiučinění, že jsem mohl v srdci prožít, po čem jsem celý svůj dosavadní život prahl,“ doplňuje.

Do koinonie (z řečtiny, znamená společenství) vstoupil nejprve jako zasvěcený bratr. Ke kněžství ho pak vedla životní cesta v komunitě. „Vše jsem se dozvídal postupně, a tudíž neumím říct, zda ve mně byla touha stát se knězem hned na začátku. Zkrátka jsem do toho stavu dozrál a chápal, že je to vyústění mé cesty,“ poukazuje.

V rámci přípravy na kněžství absolvoval i „zkoušku ohněm“ – dělal ceremonáře biskupu Tomáši Holubovi. „Vzpomínám na to rád. Byla to práce v jiném prostředí a na vyšší úrovni. Snažil jsem se ji dělat poctivě. A i když jsem občas něco ‚zpytlíkoval‘, biskup Holub měl se mnou trpělivost,“ vzpomíná s úsměvem. Služba mu dala širší pohled na různost kněží i farností v rámci diecéze. „Doufám, že to, co jsem viděl a zažil, mi pomůže dobře vykonávat kněžskou službu,“ uzavírá.

Z promluvy papeže Lva XIV. při svěcení novokněží 31. května:

„Drazí svěcenci, pojímejte tedy sami sebe, jako to činil Ježíš! Být Boží – Boží služebníci, Boží lid – nás váže k zemi: ne k idealizovanému světu, ale k tomu skutečnému. Stejně jako pro Ježíše, i vám staví Otec na cestu lidi z masa a kostí. Zasvěťte se jim, neoddělujte se od nich, neizolujte se, nedělejte z daru, který jste přijali, výsadu. Papež František nás před tím mnohokrát varoval, protože sebestřednost zháší oheň misijního ducha.

Kéž gesto vkládání rukou, kterým Ježíš přijímal děti a uzdravoval nemocné, ve vás obnoví osvobozující moc jeho mesiášského poslání. Ve Skutcích apoštolů je toto gesto, které za chvíli zopakujeme, předáním tvůrčího Ducha. Tak nyní Boží království spojuje vaši svobodu, připravenou vyjít ze sebe, a zapojuje vaši inteligenci a mladou sílu do jubilejního poslání, které Ježíš svěřil církvi.“