Přestože na horoskopy zcela jistě nevěří, můžeme při pohledu na jeho životní cestu s jistotou konstatovat, že mu hvězdy určily pozoruhodnou trajektorii, na níž svou přirozenou gravitací strhl k pohybu možná několik generací lidí všech věkových kategorií. Dráhy některých těch mladších natrvalo nasměroval k vědě a mnoha dalším pomohl zvednout oči k noční obloze s větším porozuměním, a tím s větším úžasem.

Narodil se v dnešním polském Slezsku. Jako malý chodil do skauta a už tehdy mu učarovala astronomie, s níž pak spojil celý svůj vědecký život. Počátky jeho studií a prvních vlastních astronomických pozorování jsou spojeny s Brnem. Vysokoškolská studia astronomie dokončil v Praze, posléze pracoval v Astronomickém a následně Fyzikálním ústavu Akademie věd. Když byl v roce 1967 uveden do provozu dodnes největší český astronomický dalekohled ve středočeském Ondřejově, dnešní Perkův dalekohled s průměrem zrcadla 2 metry, provedl na něm první spektroskopická měření právě Jiří Grygar.

Velmi záhy ke své vědecké kariéře přidal zájem o vzdělávání laické veřejnosti. Od roku 1966 pravidelně publikuje přehled největších astronomických objevů roku, tzv. Žeň objevů. Nejprve v časopise Říše hvězd, dnes v Astropisu. Tato činnost ho celý život nutila sledovat celou šíři oboru astronomie a dodnes dokáže s podivuhodnou lehkostí během živého rozhovoru překládat pokroky moderní astronomie do laicky srozumitelného jazyka. Touhu podělit se o svou lásku k vědě postupně proměnil v celou řadu populárně naučných článků a od roku 1973 také knih. Mezi lety 1981 a 1991 provázel astronomií televizní diváky v dnes již kultovním seriálu bratislavského studia Československé televize Okna vesmíru dokořán, k němuž se později přidaly další pořady ve Slovenské i České televizi a TV Noe.

Svorník mezi dvěma světy

Jiří Grygar je ukázkovým svorníkem mezi dvěma světy, na něž si mnozí zvykli nahlížet jako na protiklady. Nikdy se netajil svou křesťanskou vírou, byť mu to v dobách totalitního režimu přineslo nejednu komplikaci. I tady se ukázala šťastná hvězda jeho volby povolání, protože ty nejvíce racionální instituce v celém totalitním Československu, hlásícím se formálně k vědeckému ateismu, fungovaly jako útočiště nejedné osobnosti s ideovým škraloupem, jakým byly v očích režimu pravidelné návštěvy kostela. Jiří Grygar vědu a víru nikdy za protiklady nepovažoval. Naopak tvrdí, že se protiklady mohou vyskytovat jen mezi vědou a pavědou nebo vírou a pověrou.

Svou schopnost vidět za oponu ideologických nálepek a jiných ohlupovacích nástrojů současnosti prokázal mnohokrát i svými občanskými a politickými postoji. Byl mezi těmi, kdo v roce 2015 podepsali výzvu Vědci proti strachu a lhostejnosti namířenou proti nesnášenlivosti a radikalizaci společnosti v reakci na tehdejší migrační krizi. Zcela jasně odsoudil ruskou anexi Krymu. V roce 2009 také odmítl cenu předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace, spojenou se značnou finanční odměnou, protože to byla právě tato rada, jež se tehdy podílela na snaze likvidačně omezit financování Akademie věd ČR. V roce 2016 byl na vlastní žádost vyřazen ze seznamu osob doporučených Parlamentem ČR k udělení státních vyznamenání prezidentem (tehdy Milošem Zemanem – pozn. red.).

I bez toho je seznam poct, jichž se Jiřímu Grygarovi dostalo, úctyhodný. Ocenila ho Česká astronomická společnost a Učená společnost ČR, v roce 2012 obdržel Medaili skautské vděčnosti, v roce 2023 Medaili Za zásluhy I. stupně od prezidenta Pavla a letos cenu Neuron. Jeho aktivity nezůstaly bez povšimnutí ani v zahraničí. UNESCO udělilo v roce 1996 Jiřímu Grygarovi cenu Kalinga „za přínos k interpretaci úlohy vědy při službě společnosti, obohacování jejího kulturního dědictví a řešení problémů lidstva“. Bylo by obtížné lépe vyjádřit dopad a smysl jeho společenského působení.

Vědec ve společnosti

Kromě vědecko-popularizační činnosti však Jiří Grygar vykonal spoustu organizační práce a práce v občanské společnosti. Působil jako místopředseda a předseda Učené společnosti ČR, je spoluzakladatelem a aktivním členem Českého klubu skeptiků Sisyfos a byl viceprezidentem Evropské rady skeptických organizací. Současně je členem České křesťanské akademie a v neposlední řadě byl mezi lety 1992 a 1997 předsedou Rady České televize.

Jiří Grygar uvádí, že se jako chlapec neochvějně rozhodl stát se astronomem pod dojmem knihy Josefa Pospíšila Vesmír novýma očima (vydáno 1944). Zhruba ve stejném věku učinil takové rozhodnutí autor těchto řádků nad stránkami jeho spoluautorské knihy Vesmír (1983) a při sledování Oken vesmíru dokořán. Laskavý a kultivovaný projev Jiřího Grygara se mi natrvalo stal modelem pro vystupování vědce na veřejnosti a těch několik osobních setkání se mi vrylo hluboko do paměti. Třeba když jsem na počátku 90. let na jeho přednášce pro veřejnost zjistil, že i na své nesmělé cestě ke křesťanství můžu následovat jeho vzor. Upřímná víra a dobrá věda, laskavý a nenásilný, přesto jasně vyhraněný postoj, za nímž stojí jak srdce, tak rozum, to je pro mě Jiří Grygar. Za to všechno díky a vše nejlepší k narozeninám.

Autor je kvantový fyzik, působí naMatematicko--fyzikální fakultě UK.