Dopady se týkají zemí, které má Česko v rozvojové a humanitární pomoci mezi prioritními – ať už jsou to Ukrajina, Moldavsko, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Zambie, Etiopie, Kambodža či několik zemí na Blízkém východě. Do této pomoci spadají například dodávky potravin a zdravotnického materiálu, ubytování uprchlíků, zajištění přístupu k nezávadné vodě, vzdělávání pro děti, podpora drobného podnikání či rekvalifikací. V některých případech jde už o poměrně odbornou spolupráci – třeba ve vzdělávání zdravotníků nebo v prevenci dopadů přírodních katastrof. Které konkrétní výdaje se mají snížit? Rozpočet na humanitární pomoc se omezí o zhruba 70 %, klesne tak ze 165 na 50 milionů korun, na zahraniční rozvojovou spolupráci o cca 40 % (z 562 na 334 milionů korun) a na tzv. program transformační spolupráce o 70 % ze sta na 30 milionů korun. Navíc to znamená zrušení Programu humanitární, stabilizační, rekonstrukční a hospodářské pomoci Ukrajině za 500 milionů korun! Na Ukrajinu je v rozpočtu zachován pouze garanční nástroj pro podnikatelské aktivity zaručený Národní rozvojovou bankou a spolufinancovaný z EU; jde o peníze, které se do rozpočtu po nějaké době vrátí.

Ofi ciálním důvodem škrtů je nutnost šetřit. Za snahami zastavit například tzv. program Ukrajina však nelze nevidět vliv některých členů současné vládní garnitury, jejichž odmítání všeho, co lze chápat jako pomoc této napadené zemi, nabývá podoby obsese.

Jaké to bude mít dopady?

ti, kdo humanitární a rozvojovou pomoc provádějí, jsou české nevládní neziskové organizace (NNO) a firmy, jež vlastní práci v daných zemích dělají buď napřímo, nebo s místními organizacemi a dalšími partnery, často i s českými firmami nebo univerzitami. Pro většinu těchto organizací představovaly peníze z českého rozpočtu podstatnou, a někdy dokonce převážnou část jejich rozpočtu. Je nutno zdůraznit, že tyto finance neplynuly NNO jaksi „samovolně“, aby v zahraničí „něco dělaly“. Rozdělovaly se nejčastěji formou dotačních výběrových řízení (v některých případech i veřejných zakázek), v každém případě bylo nutné předložit projektový návrh a většinou soutěžilo několik uchazečů.

Kupříkladu u Charity Česká republika pokrývaly loni finance z českých humanitárních a rozvojových programů 64 % rozpočtu na práci v zahraničí; zbytek pocházel od mezinárodních donorů (EU a programy OSN) a od drobných dárců. To znamená, že bude-li státní rozpočet v této podobě schválen, Charita bude mít na humanitární a rozvojovou práci v zahraničí jen zhruba 36 % toho, co získala v roce 2025. Nedokáže tím pádem zajistit pomoc odhadem pro 70 tisíc osob. U programu pomoci na Ukrajině to může vést k jeho nucenému ukončení do přibližně jednoho roku a v dalších zemích budeme působení výrazně omezovat.

Širší důsledky krácení

Dopad na příjemce pomoci bude bezprostřední a z lidského hlediska nejsmutnější. Škody napáchané plánovanými škrty však budou mnohem četnější a komplexnější. Česká humanitární a rozvojová pomoc – kromě pozitivního dopadu na konkrétní lidi v nouzi – přispívala ke stabilitě v cílových zemích, k prevenci migrace, otevírala zahraniční příležitosti pro české firmy (což znamená pracovní místa a příjmy z daní) nebo třeba univerzity, posilovala dobré jméno naší země v cizině (a to opět otevírá dveře už zmiňovaným českým firmám). Toto mnohostranně přínosné působení se teď tedy možná zastaví, a tím rychle eroduje to, co se za léta vybudovalo. Důvěra a uznání se získávají dlouho, ovšem ztratit je lze velmi snadno.

Jinými slovy – vláda, která se tváří jako pragmatický zastánce národních zájmů, je na nejlepší cestě tímto seškrtáním skutečně pragmatický přístup popřít a zájmy České republiky – chápané komplexně a dlouhodobě, nikoli prvoplánově a zjednodušeně – ohrozit. A aby to bylo ještě smutnější: Tyto škrty byly zveřejněny právě v době vystupňovaných bezohledných útoků Ruska na ukrajinskou civilní infrastrukturu, které zhoršují už tak vážnou humanitární situaci…

Autor je regionální manažer Charity ČR pro Ukrajinu, Moldavsko a Blízký východ.