Většina českých dětí stráví minimálně týden během prázdnin na táboře. Nezřídka některé děti absolvují dokonce hned několik táborů. Nabídka je u nás totiž skutečně bohatá. Kromě poskytovatelů dětských táborů tradičními spolky dětí a mládeže je dnes nabízejí i farnosti, střediska volného času, sportovní kluby. A také spousta komerčních subjektů. Mnozí totiž zjistili, že pořádání letních táborů může být docela výnosný byznys. V této záplavě různě kvalitních možností představují skautské tábory spolehlivou klasiku.

V prvé řadě proto, že se jich chlapci a děvčata účastní spolu se známými vedoucími i vrstevníky. To je totiž nezanedbatelná výhoda návaznosti táborů na celoroční činnost. I relativně malé děti – prvňáci či druháci – tak mohou zvládat bez rodičů až dva týdny. Mohli si totiž během roku už vybudovat docela pevný, důvěryplný vztah jak k vedoucím, tak k dalším vrstevníkům. To je pro tábor výbava doslova „k nezaplacení“. Mnohdy si právě tohle rodiče neuvědomují a myslí si, že o kvalitě tábora vypovídá především jeho cena. Ty skautské patří k bezkonkurenčně nejlevnějším, protože vedoucí nepobírají za svou službu žádné finanční odměny, ba mnohdy si ještě podstatnou část tábora platí sami.

Dotek přírody

Prožít dva až tři týdny mezi kamarády a staršími průvodci, kterým děti mohou důvěřovat, je velká a současně přirozená škola socializace. Kluci a holky si mohou za tu dobu osvojit to, co v běhu školního roku jde mnohem obtížněji. Navíc je skautské prostředí formováno dobře promyšlenou duchovní základnou, k níž otevírá bránu slib sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce. V prostředí tábora se tohle může z „pěkných slov“ proměnit v žitou zkušenost. Každý den je tu příležitost někomu udělat radost, pomoct tomu, kdo právě potřebuje. Přesvědčit se o tom, jak důležité je dodržovat pravidla a také že společně dokážeme víc. Mohou zažít, že opravdu na každém záleží.

Velkým přínosem je pochopitelně delší pobyt v přírodě. Zejména děti, které žijí ve městech, mají mimořádnou příležitost, aby se jich příroda přece jen „dotknula“. Tenhle dotyk přírody může být pro nás doslova záchranou. Dlouhodobým pobytem v umělém světě ztrácíme příležitost být v potřebném kontaktu se životem. To ale vede k deformovanému postoji vůči skutečnosti, kdy i na živé bytosti nahlížíme jako na stroje. Jenomže pro živé skutečnosti platí úplně jiná pravidla „zacházení“, než je tomu u předmětů a strojů. Především musíme respektovat jejich vnitřní čas, který se nedá urychlovat. A právě tuhle citlivost si mohou chlapci a děvčata uvědomit a začít osvojovat během pobytu v přírodě, protože je do toho mohou uvést zkušenější účastníci tábora.

Samostatnost i detox

Absolvování skautského tábora zpravidla znamená i docela výrazný skok v rozvoji samostatnosti. Pro prvňáčky a druháky je to jeden z nejdůležitějších přínosů takového tábora. Během něj se nejen konečně naučí zavázat si boty, ale i zjistí, že hodit ponožky pod postel není dobrý nápad stejně jako do kufru schovat sáček bonbonů. Ponožky začnou plesnivět a k sáčku bonbonů se začne prohryzávat čilá myška. Naučí se bezpečně zacházet s pilou a možná i se sekerou. Zvládnou oškrábat a uvařit brambory, ocení kvalitu práce starších skautů a skautek, kteří stavěli jejich stan – a on opravdu vydržel i během té strašné bouřky. A je dost pravděpodobné, že zatouží, aby to za rok už dokázali také.

Většina skautských táborů je také pro dětské účastníky příležitostí k „digitálnímu detoxu“. Vedoucí si dobře uvědomují, že „chytré“ mobily představují v současnosti jedno z největších ohrožení dětí i dospívajících. Poškození psychiky – zejména v rozbití schopnosti se soustředit – a někdy i mozku je dnes už jasně prokázané. A tak na většinu skautských táborů chlapci a děvčata přijedou bez mobilů. Nebo je mají u vedoucích, kteří jim je zpřístupní jen tehdy, když je potřebují na program.

Tábor je dobrou prověrkou toho, jak opravdově děti z katolických rodin berou svou víru. Na táborech je docela běžné, že v neděli děti, které jsou z těchto rodin, mají možnost jít na mši. A protože dnes už jsou oddíly složené výjimečně jen z těchto dětí, je třeba řešit i situaci ostatních. Pro ně tedy bývá v době mše „alternativní duchovní program“. A tehdy se ukazuje, že mnohé z těch „katolických“ děti chtějí spíš na něj než na mši. Nejlepším řešením samozřejmě je, když oddíl spolupracuje s nějakým duchovním, který mši odslouží přímo na táboře. Tehdy se jí mnohdy rádi účastní všichni. Opakovaně jsem zažil, že účast na takové táborové mši zastavila někoho, kdo byl už na odchodu z církve.

Autor je analytik, publicista, pedagog a skaut.