Cesta z otroctví do svobody, kterou prošel izraelský lid, jak o ní vypráví kniha Exodus, nás vybízí, abychom se na realitu naší doby, tak jasně poznamenanou fenoménem migrace, dívali jako na rozhodující dějinný okamžik, který nám umožní znovu potvrdit nejen naši víru v Boha, který je vždy blízko, vtělený, migrující a uprchlický, ale také nekonečnou a transcendentní důstojnost každé lidské osoby.

Tato slova, kterými začínám, nejsou umělým konstruktem. I zběžný pohled na sociální nauku církve důrazně ukazuje, že Ježíš Kristus je skutečný Emanuel (srv. Mt 1,23); zažil těžkou zkušenost vyhnání z vlastní země kvůli bezprostřednímu ohrožení života i to, že se musel uchýlit do společnosti a kultury, které mu byly cizí. Rád připomínám mimo jiné slova, jimiž papež Pius XII. zahájil svou apoštolskou konstituci o péči o migranty (Exsul familia 1952 – pozn. red.), která je považována za „magnu chartu“ církevního myšlení o migraci: „Nazaretská rodina ve vyhnanství, Ježíš, Maria a Josef, emigranti v Egyptě a tamní uprchlíci, aby unikli hněvu bezbožného krále, jsou vzorem, příkladem a útěchou emigrantů a poutníků všech věků a zemí, všech uprchlíků všech stavů, kteří jsou pronásledováním nebo nutností nuceni opustit svou vlast, milovanou rodinu a drahé přátele a vydat se do cizích zemí.“ Stejně tak nás Ježíš Kristus, milující všechny univerzální láskou, vychovává k trvalému uznání důstojnosti každého člověka bez výjimky. Když mluvíme o „nekonečné a transcendentní důstojnosti“, chceme vlastně zdůraznit, že tato nanejvýš rozhodující hodnota, kterou má lidská bytost, převyšuje a udržuje každé jiné právní hledisko, jímž lze regulovat život ve společnosti. Všichni věřící křesťané a lidé dobré vůle jsou tedy vyzýváni, aby zvažovali legitimitu norem a veřejných politik ve světle důstojnosti osoby a jejích základních práv, nikoli naopak.

Pozorně jsem sledoval velkou krizi, která probíhá v USA v souvislosti se zahájením programu masových deportací. Správně formované svědomí nemůže nečinit kritický úsudek a nevyjádřit nesouhlas s jakýmkoli opatřením, které mlčky či výslovně ztotožňuje nelegální status některých migrantů s kriminalitou. Současně je třeba uznat právo národa bránit se a chránit společenství před těmi, kdo se během pobytu v zemi nebo před příchodem dopustili násilných nebo závažných trestných činů. Přesto akt deportace lidí, kteří v mnoha případech opustili svou vlastní zemi z důvodů extrémní chudoby, nejistoty, vykořisťování, pronásledování nebo vážného zhoršení životního prostředí, poškozuje důstojnost mnoha mužů a žen i celých rodin a staví je do stavu zvláštní zranitelnosti a bezbrannosti.

Nejde o zanedbatelnou záležitost: autentický právní stát se ověřuje právě v důstojném zacházení, které si zaslouží všichni lidé, zejména ti nejchudší a nejvíce marginalizovaní. Skutečné společné dobro je podporováno tehdy, když společnost a vláda s tvořivostí a přísným respektem k právům všech – jak jsem potvrdil při mnoha příležitostech – přijímá, chrání, podporuje a integruje ty nejkřehčí, nejbezbrannější a nejzranitelnější. To nebrání rozvoji politiky, která upravuje řádnou a legální migraci. K tomuto vývoji však nemůže dojít kvůli privilegiím jedněch a obětem druhých. To, co je postaveno na základě síly, a ne na pravdě o rovné důstojnosti každé lidské bytosti, začíná špatně a špatně také skončí.

Křesťané dobře vědí, že teprve potvrzením nekonečné důstojnosti všech dosahuje naše vlastní identita jako osob a společenství své zralosti. Křesťanská láska není soustředným rozšiřováním zájmů, které se postupně vztahuje na další osoby a skupiny. Jinými slovy: lidská osoba není pouhým relativně expanzivním jedincem s filantropickým cítěním! Lidská osoba je subjekt s důstojností.

Avšak starost o osobní, komunitní či národní identitu vedle těchto úvah snadno zavádí ideologické kritérium, které deformuje společenský život a vnucuje vůli nejsilnějšího jako kritérium pravdy.

Uznávám vaše cenné úsilí, drazí bratři biskupové USA, když úzce spolupracujete s migranty a uprchlíky, hlásáte Ježíše Krista a prosazujete základní lidská práva. Bůh bohatě odmění vše, co děláte pro ochranu a obranu těch, kteří jsou považováni za méněcenné, méně důležité nebo méně lidské!

Vyzývám všechny věřící katolické církve a všechny muže a ženy dobré vůle, aby nepodléhali narativům, které diskriminují naše bratry a sestry migranty a uprchlíky a způsobují jim zbytečné utrpení. S láskou a jasností jsme všichni povoláni žít v solidaritě a bratrství, budovat mosty, které nás stále více sbližují, vyhýbat se zdem hanby a učit se dávat své životy tak, jako Ježíš Kristus dal svůj za spásu všech.

Prosme Pannu Marii Guadalupskou, aby chránila jednotlivce a rodiny, které žijí ve strachu nebo bolesti kvůli migraci anebo deportaci. Kéž nám všem dopřeje, abychom se v jejím objetí znovu setkali jako bratři a sestry.