Přesto jde o výstižný obraz Piera Giorgia Frassatiho. Přirozený, veselý mladík s upřímnou vírou, který svůj život zasvětil službě chudým. Podle své sestry Luciany „všechno, co měl v kapse, bylo pro druhé, stejně jako to, co měl v srdci“.

Měl dar inspirovat mladé lidi. „Myslel jsem si, že svatost je vlastnost vyvolených, něco, co je třeba obdivovat, ale ne následovat. Dokud jsem nepotkal Piera Giorgia… S ním jsme se cítili k Bohu, kterého nosil v sobě, tak blízko,“ vystihl jeden z jeho přátel.

Pier Giorgio Frassati se narodil 6. dubna 1901 v Turíně. Jeho otec Alfredo Frassati byl senátorem, velvyslancem v Berlíně a zakladatelem deníku La Stampa. Matka Adelaide Ametisová pocházela z bohaté rodiny a byla malířkou. Mezi rodiči však byly neshody a dusno. Tehdy byla Pierova jediná mladší sestra Luciana jeho jediným spojencem.

Piera Giorgia charakterizují: láska k Bohu, radost a ochota sloužit. I když v rodině dostal jen málo křesťanské výchovy, Bůh si k jeho srdci našel cestu a on se plně otevřel jeho milosti. Jeho rodiče třeba považovali každodenní svaté přijímání za něco přehnaného. Jeho matka dokonce řekla, že kdyby měla mít ze syna kněze, bylo by to stejné, jako kdyby zemřel.

Pierova neteř Wanda Gavronská vzpomíná na situaci, o které jí vyprávěla její matka Luciana, sestra Piera Giorgia: Velmi často chodíval na ranní mši. Jeho rodičům to začalo vadit, protože jeho budík probudil celý dům. A tak dostal nápad. Domluvil se se zahradníkem, který rodině pomáhal s prací kolem domu, aby mu večer k zápěstí přivázal provázek a ten spustil z okna. Ráno zahradník zatáhl za šňůrku a tiše ho tak probral. Zkrátka si našel způsob, jak se setkat s Ježíšem v eucharistii, aniž by ostatní rušil. Noční adorace nebo modlitba růžence se pro něj staly tak přirozené jako jeho oblíbené horolezecké výšlapy. Sám o tom říká: „Syťte se andělským chlebem, v něm najdete sílu bojovat proti vášním a všem protivenstvím… Sám neuděláš nic. Je-li však Bůh středobodem tvého konání, svého cíle dosáhneš.“ Velkou lásku cítil k chudým. Chodil od jedné chatrče k druhé a rozdával všecko, co měl. Stalo se, že se vrátil bez kabátu, protože i ten věnoval. Když odpoledne doběhl domů, hodil do sebe kafe a pospíchal do nemocnice, aby se vrátil až večer; unavený, ale spokojený. Nežil pro sebe, narodil se, aby se daroval. Sám to vyjádřil slovy: „V chudých splácím Ježíšovu lásku, kterou jsem získal v eucharistii.“

Mnozí lidé, kterým pomáhal, netušili, že je synem senátora Frassatiho. A v rodině se zase nevědělo o tom, že pomáhá chudým. Myslel na ně i v poslední den svého života. Na lístek napsal už skoro nečitelně: „Injekce jsou pro Converse, záložní lístek je od Sappa. Zapomněl jsem ho obnovit. Udělej to na můj účet.“

Potřeboval hory

Měl rád veselou společnost přátel, s nimiž často chodil do hor. Rád zpíval, i když dost falešně, ale tím se nenechal znechutit. Jeho heslem bylo: „Dokud budu mít víru, budu vždycky veselý.“

Jeho láska k horám byla známkou silné vůle, známkou touhy vystoupat k výšinám. V dopise příteli napsal: „Své srdce jsem nechal v horách. Kdyby mi to moje povinnosti dovolily, celé dny bych trávil v horách a rozjímal o velikosti Stvořitele… “ Jindy, když ho někdo upozornil, že je nějaký bledý, odpověděl: „Potřebuji hory.“

Jednou se při návštěvě nemocných nakazil dětskou obrnou. Jeho silné a pevné zdraví podkopala nemoc nevinných dětí. Tam, kde objevil své nejvyšší lidské poslání, našel také završení své pozemské poutě. Zemřel v Turíně 4. července 1925. Později se v jeho deníku našla slova: „Den mé smrti bude pro mě nejkrásnějším dnem.“

Papež Jan Pavel II. ho 20. května 1990 prohlásil za blahoslaveného. Spolu s Carlem Acutisem bude nyní 7. září prohlášen za svatého.

„K výšinám“ – tam směřoval svůj pohled. Ale jeho oči nezůstaly jen na zasněžených vrcholcích Alp. Stoupaly ještě výše. Až k Bohu, kterého miloval. V dopise příteli Pier Giorgio napsal: „Kdokoliv se dostane do nebe jako první, pomůže se tam dostat tomu druhému...“ Giorgio je už v nebi. Ať se za nás přimlouvá, abychom se tam i my jednou dostali.

Autor je kněz a kaplan Horské záchranné služby na Slovensku.