Bez sociálních sítí se dnes média neobejdou. Poutáme v nich zajímavosti z nového vydání, přinášíme postřehy v mezičase, udržujeme kontakt s našimi drahými čtenáři. Mnohokrát nám Facebook posloužil – tisíce lidí viděly naše příspěvky. Mnohokrát se také v KT mohli dočíst, jak se v sítích orientovat a jak se jimi nenechat „požrat“. A vícekrát zaznělo okřídlené rčení o dobrém služebníku a zlém pánovi. Před pár dny nás dění ovšem na chvilku zaskočilo. Facebook nám se vší parádou ukázal svou temnou stránku.

Katolický týdeník dostal místo mezi doprovázejícími médii ve vládním letadle, kterým letěl do Říma na papežskou audienci prezident Petr Pavel. Vzácná událost – státní návštěva u papeže jako hlavy státu a zástupce 1,5 miliardy katolíků – se děje jednou za deset let. Ještě před nedělním odletem poskytl prezident médiím vyjádření k dění na domácí scéně a nastínil, o čem bude v pondělí s papežem Lvem XIV. jednat – mj. o Ukrajině. Zprávu jsem stihla vložit na Facebook KT a letělo se.

Za hodinu a půl zjišťujeme, že máme stovky „lajků“ a desítky děsivých reakcí – na prezidenta, na Ukrajinu. A to z profi lů „lidí“, kteří dříve nikdy o KT nezavadili, často byly nově vytvořené s jedním „přítelem“ na kontě. Trollové, kteří dostali povel. Koordinovaný útok jedním směrem a podobnými slovy o Pávkovi, nacistech apod. Skuteční sledující KT pak psali: Proč to tady necháváte?!

Právě moderace debaty, mazání sprostoty a blokování těch nejhorších je cestou ke kultivaci prostředí. Marné je s trollem debatovat, jen mu to zvýší dosah. Je to jako v ZOO – trolla nekrmit! S kolegy jsme se probrodili slovním bahnem a zapnuli tlačítko – komentáře omezit na ty, kdo účet KT sledují déle než 24 hodin. Nastal klid, jen slušné reakce, dotazy, ba přání dobré cesty. Balzám na nervy.

Podobně tomu bylo při každém novém postu z Říma. Byl jako píchnutí do vosího hnízda – nadávky prezidentovi se střídaly s nenávistí k Ukrajině. Automaticky už jsme omezovali komentáře. To nás vracelo do normálního světa. Neobjevujeme Ameriku, jen jsme ochutnali algoritmy a „hnojomety“ naživo. Lidé se tím snadno nakazí, limity se posouvají, společnost hrubne. Kdekdo by získal dojem, že slušnost už vymizela. Ale věci nejsou takové, jaké se zdají. Malá skupina extrémně agresivních účtů působí jako dav, ale jen deformuje celý dojem. Když velká média zkoumala autory hněvivých komentářů pod svými články na webu, objevila, že jde o zanedbatelný díl čtenářů. Britský Guardian zjistil, že je to 0,7 % (výzkum z let 2012–13), a americká veřejnoprávní stanice NPR sečetla 1 % z několika milionů návštěvníků webu. I proto některá média komentáře zrušila – včetně televize CNN nebo agentury Reuters.

Neztrácejme naději, ač je prostředí sociálních sítí drsné, anonymní a probíhá v něm hybridní válka o pozornost i náladu a volební preference, nejde o obraz celé společnosti.

Právě si připomínáme svátek patrona novinářů – sv. Františka Saleského. Papež Lev XIV. k tomu v poselství varuje: nenechme si rozložit civilizaci. Internetové diskuse jsou „deformovaným výřezem, kde chybí tichý střed“ (více na str. 16). A v Kalendáři křesťanských médií čtu nadčasový citát Jana XXIII.: „Lidé, budou-li se spolu setkávat a jednat, objeví lépe i pouta, jež je spojují.“ Kroťme digitální stíny a vydejme se ke svým bližním naživo.

Autorka je šéfredaktorka KT.