Příběh se šťastným koncem aneb Napravená křivda po desítkách let. Před prázdninami se mezi položkami aukční síně Vltavín v Praze objevila vizitační a inventarizační rukopisná kniha z 18. století z již neexistujícího minoritského kláštera ve Starém Mostě. Vzácné dokumenty se tak mohly vrátit nástupnickému subjektu – Provincii Řádu minoritů v ČR. Původní kostel i klášter v Mostě byl zdemolován v 70. letech kvůli těžbě hnědého uhlí.

Poklady z půdy

„Historii knihy, jejíž vyvolávací cena byla 5 000 korun, neznáme,“ uvádí František Lejnar z antikvariátu v Dlážděné ulici, zastupující majitele. Těší ho, že kniha byla vrácena. „Podobné příběhy se totiž neodehrávají často. Pokud se k položce nikdo nepřihlásí a není schopen doložit nárok, je vystopování původu nemožné. Po roce 1948, kdy došlo k masivní konfi skaci a likvidaci klášterního majetku, byly knihy, rukopisy i listiny rozptýleny. Část skončila ve státních institucích bez řádné evidence, jiná byla znehodnocena, prodána do antikvariátů, nebo dokonce vyhozena do sběru. A mnoho z nich zmizelo v soukromých rukou, často krádeží při přesunech, výprodeji či rabování opuštěných objektů. Nyní se tedy mohou objevit v pozůstalostech, na půdách nebo v knihovnách sběratelů; někdy vystoupí na světlo po desítkách let zapomnění. Závisí to na náhodě, na odborné pozornosti a také na ochotě vlastníků spolupracovat. Je pravděpodobné, že podobné knižní památky se ve vlastnictví sběratelů mohou pohybovat už od vlády Josefa II.,“ doplňuje František Lejnar s odkazem na panovníka konce 18. století, který rušil kláštery.

Velkorysé jednání

Fakt, že rukopis byl stažen z aukce a vrácen minoritům díky dobré vůli majitele, přijal s radostí laický spolupracovník minoritů Jan Sedlák z projekční a inženýrské kanceláře PROFi Jihlava, která pomáhala v jihlavském kostele a klášteře při stavebních úpravách. „Záležitost jsem za provincii vyřizoval s aukčním domem osobně. Na rukopis upozornil pana provinciála e-mailem člověk, který pravidelně sleduje různé aukce.“

Minorité konstatovali, že jde o knihu inventáře a vizitací jejich kláštera v Mostě v daných letech. Jde o jednu z těch, které už byly v restitucích navráceny řádu a jsou uloženy ve Státním archivu v Litoměřicích.

Jan Sedlák se tedy vydal s plnou mocí do aukční síně, aby získal souhlas majitele k vydání, případně prodeji. „Ten bez jakýchkoli podmínek souhlasil, aby antikvariát knihu vydal minoritům. Za jeho velkorysost jsem mu prostřednictvím antikvariátu poděkoval.“ Podle dalších informací šlo o známého sběratele, který neměl knihu v držení dlouho.

Jan Sedlák si myslí, že i některé další ztracené památky mají šanci na vrácení, i když už nežijí pamětníci vystěhování kláštera v Mostě. „Je možné čerpat pouze ze seznamu navrácených knih a rukopisů v archivu v Litoměřicích, ty zatím nejsou prostudovány. V roce 1950 při tzv. Akci K byli obyvatelé kláštera během noci vystěhováni, a než začali třídit inventáře alespoň trochu odborníci z ministerstev, několik týdnů si mohl kdokoli odnést cokoli,“ přibližuje Sedlák.

V každém klášteře to bylo jiné. „Např. v Českém Krumlově je zkušenost s tzv. renomovaným badatelem, který si vypůjčil středověký rukopis a zapomněl jej ‚vrátit‘. Pak byl klášter zlikvidován. Po jeho smrti rukopis jeho manželka odevzdala do muzea, odkud se nám jej bohužel nedaří získat,“ pokračuje. „Je pravděpodobné, že se některé rukopisy či knihy objeví na různých aukcích z dědictví, neboť lidé, kteří si je takzvaně vypůjčili, pomalu umírají.“

Křivda proti křivdě

Ne všechny zmizelé dokumenty se majitelům vrátí, pro nejasný původ zůstávají ve státních depozitářích. Zmíněný dokument je uložen v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. „S Jihočeským muzeem jsme vedli soudní spor o knihovnu a archiv Kláštera minoritů v Českém Krumlově, který je zde uložen a byl na základě restitučního zákona vrácen minoritům,“ ilustruje Jan Sedlák. „Jihočeský kraj jako zřizovatel muzea však odmítl archiv a knihy vydat. Bohužel soudy všech stupňů konstatovaly, že minorité jsou vlastníkem, ale že neexistuje přesný seznam knih a archiválií, které jsou součástí tohoto sbírkového fondu pořízeného do roku 1950, nebo byly dodány péčí státu po roce 1950. Takže fond nebyl minoritům vydán s odvoláním na to, že by mohla vzniknout následná křivda Jihočeskému kraji, který ani není povinnou osobou dle restitučního zákona. Vše bohužel nelze v tomto státě napravit,“ krčí rameny Jan Sedlák.

Podivné dědictví

Vedení Uměleckoprůmyslového musea v roce 2018 při odpovědi na žádost potvrdilo, že má dva kodexy pocházející pravděpodobně z klášterní knihovny minoritů v Českém Krumlově. Tehdejší ředitelka Helena Koenigsmarková konstatovala, že byly převedeny v roce 1961 spolu s pozůstalostí po Ludmile Herainové, vdově po někdejším řediteli UPM Karlu Herainovi (1890–1953). A že nemají informace, od koho a kdy konkrétně tyto dva svazky získal. „Prokáže-li se, že je nabyl neoprávněně, nebudeme bránit v jejich vydání Provincii Řádu minoritů,“ napsala ředitelka s připomínkou, že předměty uložené v muzeu vrátili v restituci minoritům už v letech 1993 a 2012.

Stávající situaci komentuje i nynější ředitel muzea Radim Vondráček: „Tehdejší vedení muzea nechalo věc důkladně prošetřit. Pokud vím, jde o rukopis získaný darem z pozůstalosti dr. Heraina, který byl od roku 1919 zaměstnancem muzea. Kdy se svazek dostal do jeho držení, ovšem nevíme, zřejmě před 2. světovou válkou, a nemáme informace o tom, že by rukopis on nebo někdo jiný tzv. ukradl.“ Radí, že jestli má kdokoli detailní dobové informace a písemný záznam o nahlášeném odcizení, ať je pošle majetkoprávnímu oddělení muzea. Ministerstvo kultury se podobně odvolává na zákon 122/2000 Sb. „Jinak není předmět možno vyřadit z evidence a majetku,“ uvádí v odpovědi Petra Hrušková z tiskového oddělení.