Co když je nuda nikoli nepřítelem dětství, ale jeho důležitou součástí? I psychologové už nějakou dobu upozorňují, že dnešní děti žijí nezdravě zahlceny nepřetržitými podněty – kroužky, všudypřítomné obrazovky, videa, animace, neustálá zábava… Jenže jedním ze znaků psychické zralosti je něco tak obyčejného jako schopnost vydržet chvíli jen sám se sebou. Mozek totiž chvíle, kdy nemusí nic zpracovávat, nutně potřebuje. Právě v těchto okamžicích se rodí kreativita, fantazie a schopnost přicházet s vlastními nápady. Níže o tom mluvíme se speciální pedagožkou a manželskou a rodinnou poradkyní Hanou Imlaufovou z pražské Křesťanské pedagogickopsychologické poradny.

Také Jan Kršňák v knize Digiděti (Jota 2023) upozorňuje, že děti nepotřebují neustálou stimulaci, ale že podstatná je právě plná pozornost rodičů. Hledání rovnováhy mezi online a offline světem, což dnes pro většinu rodičů představuje zásadní výzvu nejen o letních prázdninách, se věnuje také publikace Radky Kůřilové Už to vypni! Jak zvládnout digitální svět dětí (Grada 2025).

Bunkr z dek, domácí divadlo, tajná mapa zahrady

Možná nemusíme každou prázdninovou „mezeru“ vyplnit programem. Možná právě chvíle, kdy dítě neví, co dělat, jsou začátkem něčeho cenného: postaví si domeček z dek, sehraje improvizované divadelní představení pro sourozence (nebo pro plyšáky), posbírá hezké kamínky do kyblíčku, vyrobí tajnou mapu zahrady. A někdy se nestane vůbec nic z toho – dítě si jen tak lehne do trávy a dívá se na mraky. Jenže i toto „nic“ může být překvapivě důležité.

Také dospělí dnes pomalu zapomínají, jak vypadá obyčejné spočinutí. Sedíme v autobuse nebo vlaku a automaticky vytahujeme telefon. Čekáme ve frontě a hned kontrolujeme zprávy, několikrát za den. Máme pocit, že každá minuta musí být využitá. Křesťanská tradice přitom nabízí jinou zkušenost: Bůh k člověku často promlouvá právě v tichu, ne v hluku a nepřetržité aktivitě. Prorok Eliáš nepoznal Hospodina ve vichru ani v zemětřesení, nýbrž v „tichém a jemném vánku“ (1 Kr 19,11-12). A Ježíš sám odcházel na opuštěná místa, aby byl jen se svým Otcem. Schopnost chvíli nic nedělat není ztracený čas. Je to prostor, v němž se učíme být přítomní – sami sobě, druhým i Bohu.

Malá rodičovská revoluce

Prázdniny jsou příležitostí k malé rodičovské „revoluci“. Nemusíme dětem připravovat nezapomenutelný program na každý den ani utrácet jmění za unikátní zážitky. Mnohem důležitější je naše pozornost. Můžeme si společně vychutnat svačinu u rybníka. Vyrazit do lesa. Nikam nespěchat. A někdy také jen říct: „Teď si chvíli hraj sám. Věřím, že něco vymyslíš.“ Dítě, které má zkušenost bezpečného vztahu s rodiči, se totiž postupně naučí hrát si samo, tvořit a objevovat svůj vnitřní svět.

A když se naučí „snést“ i trochu nudy, získává něco mnohem cennějšího než další z řady atrakcí: objevuje vlastní fantazii, učí se svobodě a pomalu si osvojuje schopnost být v tichu. A možná právě tam – v obyčejném letním odpoledni – začíná ta největší prázdninová zábava. A někdy také setkání s Bohem, který nepřichází v ohňostroji zážitků, ale tiše čeká, až se na chvíli zastavíme.