Důslednost ve výchově jde přitom ruku v ruce s předvídatelností a srozumitelností komunikace. Když dítě může očekávat, jak asi bude rodič na jeho chování reagovat, cítí se bezpečně – a mohou pak společně v budoucnu vypěstovat partnerský vztah. Když matka jednou reaguje na jeho zlobení netečně, nebo se mu dokonce směje, má z něj radost, zatímco jindy propuká v hysterický křik, nebo je dokonce potrestá, je to matoucí. „Na malé dítě opravdu nemusím křičet, stačí, když řeknu ‚ne‘ a odnesu ho pryč. I za cenu, že protestuje. Ale musím to udělat pokaždé!“ zdůrazňuje níže v rozhovoru dětská psycholožka Lucie Kotková.

Zatímco v dřívějších dobách převažovala autoritativní výchova a přísné trestání za sebemenší prohřešky, po pádu komunismu nastoupila výchova až příliš svobodomyslná, kdy dítě nezná hranice a může si k dospělým dovolit snad všechno. Obojí jsou nebezpečné extrémy. „Postupně se začalo prosazovat jasné vymezení hranic. Dnes nemáme děti bít, strašit, ponižovat, ale musíme jasně určit, co a jak bude, co smějí a co nesmějí. A na tom trvat. Děti tak vědí, co očekávat, svět je pro ně přehledný,“ shrnuje psycholožka Pavla Koucká na webu Psychologie.cz. O výchově ve 21. století napsala hned dvě knihy Zdravý rozum ve výchově. Uvolněné rodičovství v hektické době (Portál 2014) nebo Odolné dítě: Výchova k psychické odolnosti, soběstačnosti a vytrvalosti (Portál 2021).

Někdy ustoupit

Dítě zkrátka potřebuje hranice a jistotu – zejména tu, že má milující rodiče, kteří unesou nedokonalost jeho i svou vlastní. Je proto v pořádku jako rodiče někdy dělat chyby – například pod stresem reagovat neadekvátně situaci. Je ovšem pak třeba dát najevo, že se omlouváme a snažíme se to napravit. Dítě se přece učí nápodobou.

A někdy se dokonce mohou pravidla zcela porušit – třeba vynechat večerní hygienu, když jsme se zdrželi na výletě a je potřeba urychlit proces ukládání, nebo tehdy, kdy děti žebrají o další a další pohádku. „Rodič, který bazíruje na prkotinách, působí na dítě jako nejistý člověk. Přirozená autorita se pozná jinak. Vnitřně silný rodič může dítěti klidně někdy ustoupit,“ říká psycholožka Koucká. Pravidlo zůstává v platnosti i přes učiněnou výjimku. „Děti o pravidlech rády diskutují, zvláště přijdou-li jim nevýhodná. A je dobré s nimi mluvit, poslechnout si jejich názor a někdy se domluvit na kompromisu,“ doporučuje zase Lucie Kotková.