Začátek kalendářního roku je obdobím, které spojujeme s úkoly a cíly, které si sami pro sebe více či méně uvážlivě stanovujeme. Křesťané tomu říkají předsevzetí, zvláště když do tohoto procesu zvou Boží milost. Zkrátka je to nějaký dobrý plán, jak být lepšími lidmi.

Některá předsevzetí mají význam pro naše tělo (třeba že zhubneme), jiná se týkají naší kázně (konec s lenošením), rodinného života (budu se víc věnovat dětem) nebo duchovní oblasti (pravidelně se modlit).

Jak na to, abychom nedopadli jako masy předplatitelů fit center? „Má to být v první řadě reálné, dostupné, se znalostí sebe samého a vlastních možností i sil. Jak se říká: aby se mohly stát věci nemožné, musíme dělat věci možné,“ navrhuje P. Petr Glogar OCD, kněz a terapeut v jedné osobě. Doporučuje vlastní realismus podepřít ještě odstupňováním úkolů od malých po velké. Podobně jako to dělají anonymní alkoholici: nebudu pít právě dnes a tomu budu dnes věnovat svou pozornost. A zítra s tím začnu zas. „Stačí si nestavět vzdušné zámky. Když chceme dělat třeba skutky milosrdenství, začněme drobnostmi jako návštěva či drobná pomoc. A když je uděláme hned dnes, neskončíme jen u zbožných přání,“ dodává s úsměvem P. Glogar.

Předsevzetí není kšeft s Bohem

Hned v úvodu filmu Luther (2003) je scéna, která zachycuje jeden z ikonických okamžiků v životě muže, který stál u zrodu významného proudu v křesťanství. Coby mladík je uprostřed polí zastižen prudkou bouří a v hrůze si dá předsevzetí a slíbí Bohu: stanu se knězem, pokud přežiji. „Předsevzetí a přísliby Bohu ve vypjatých situacích jsou snahou ovlivnit dění, převzít iniciativu, když si nevíme rady nebo máme strach. Boha tím spíš chceme manipulovat, aby nám splnil naše přání,“ domnívá se karmelitánský kněz a doporučuje se vyhýbat všem předsevzetím, která vznikají v „emočně vypjatých situacích“. Jednoduše řečeno: nic neslibovat sobě ani Bohu, když nám teče do bot. „Taková rozhodnutí velice brzy umírají a ještě ke všemu z toho pak máme výčitky svědomí,“ dodává P. Glogar.

A když se nám předsevzetí nedaří ani jediný den? „S laskavostí k sobě se k nim zkusme po nějakém čase pomalu vrátit a začít znova. Když ne dnes, tak zítra. A pamatujme, že ve skutečnosti jsme zklamali sebe, ale ne Pána Boha. On o našem úsilí a naší cestě ví. A když se nám daří, těší ho to – radujme se s ním a chvíli u toho pocitu zůstaňme,“ uzavírá bosý karmelitán.