Strach je jednou z vývojově nejstarších emocí. Je pro něj typické, že na rozdíl od úzkosti se vztahuje ke konkrétnímu podnětu či situaci. Může být různě intenzivní: od obavy a bázně, jež lze snadno překonat, až po zděšení, hrůzu a děs, které jsou už velmi intenzivní a vystupňované v afekt.

Obecně platí, že strach nám pomáhá upravovat naše chování, abychom se vyhýbali nebo správně přizpůsobili rizikovým situacím a mohli ve světě bezpečně přežívat. To platí i pro strach z různých autorit (přísných učitelů, nepříjemných šéfů či arogantních lékařů) či strach z agresivních a jinak nebezpečných jedinců.

Techniky k vyzkoušení

Zůstává-li strach reálný (logicky založený na skutečném ohrožení), ale má tendenci nás omezovat v našem jednání nebo v kvalitě výkonu, je dobré s ním začít pracovat: ať už s pomocí terapeuta nebo s pomocí self-koučinku, kdy člověk sám sebe vede ke změně myšlení. Řešení našich obav je však individuální. „Dvířek do naší duše je tolik, kolik je lidských bytostí,“ říká k tomu sportovní psycholog a učitel self-koučinku Marian Jelínek.

Nicméně existují techniky, které si určitě každý může vyzkoušet. Jednou z nich je práce s afirmacemi (pozitivně laděnými slovy či větami), které si napíšeme na cedulky a budeme je pro povzbuzení nosit u sebe. Jinou technikou je dialog s nechtěnými myšlenkami, kdy si se svými obavami povídáme (třeba když nás předčasně probudí ze spaní). Další metodou je takzvané „vyblokování“ těchto nechtěných myšlenek a obav. Slovy psychologa Jelínka: „Musíš myslet na něco jiného. Komentuj přítomnost, například slovy: zavazuji si boty, pravá noha, levá noha. Díky tomu, že mozek bude zasycen jinými myšlenkami, ty vyvolávající obavy a strach se do něj už nevejdou. V jeden okamžik myslet na dvě věci nejde.“

Někteří lidé ovšem pociťují obavy, které vůbec neodpovídají situaci, v níž se nacházejí. Prožívají strach a úzkost, ačkoli nejsou v přímém ohrožení. Například lidé trpící sociální fobií nebo depresí nechodí mezi lidi z obavy, že je budou ostatní posuzovat nebo jim radit; anorektičky a bulimičky mají hrůzu z kilogramů navíc; lidé s obsedantně-kompulzivní poruchou se děsí špíny či porušení pravidel a z toho plynoucích nedozírných následků; lidé nemocní schizofrenií vidí zase nepřátele tam, kde nejsou.

Pokud nám strach nabourává náš osobní a profesní život, partnerské a přátelské vztahy, je nejvyšší čas, abychom požádali o pomoc odborníka. Takový strach nás už nechrání, nýbrž nám naopak ubližuje. Podle psychoterapeuta Romana Žižlavského „strach funguje jako spolehlivý ukazatel, že uvnitř nás samých se něco děje, něco volá o pozornost, o péči“. A pokud sobě tuto péči neposkytneme, riskujeme, že nás strach pohltí.