I tomu se věnovala nedávná 25. konference senátního Výboru pro sociální politiku a Národního centra pro rodinu ve spolupráci s Rodinným svazem ČR, která se konala v dubnu v Senátu. Vystoupili na ní odborníci z oblasti sociologie a pedagogiky (viz níže), rodinné politiky, prevence kriminality či osvěty ohledně výchovných metod. Ale také třeba zástupci mladých politiků, kteří získali svůj vůbec první mandát.

Akce tematicky navázala na loňskou debatu o opomíjených souvislostech demografického vývoje – tj. o tom, co ovlivňuje stabilitu rodin i celkové rozhodování o rodičovství. Bezpečnostní situace se však oproti loňsku zhoršila, přičemž to nelze podle organizátorů redukovat jen na ozbrojené konflikty či hrozby pandemií. Významnou roli totiž hraje kyberprostor, zvláště sociální sítě, které u mladé generace zásadně formují hodnoty i postoj k autoritám.

„Na základě příspěvků z konference jsme formulovali několik základních opatření, která chceme dále rozpracovávat a otevírat v odborné i veřejné debatě. Chceme posilovat výchovu mladých lidí, aby se zajímali a aktivně zapojovali do veřejného dění, podporovat volnočasové zájmy jako prostor pro samostatné rozhodování a odpovědnost nebo posílit bezpečnost na internetu,“ plánuje Jaroslava Otradovcová, ředitelka Národního centra pro rodinu.

Není to jen věkem

Jak se liší volební chování, ale také např. občanský aktivismus, postoje k národní identitě a další hodnoty mezi generacemi – to ve svém příspěvku představila socioložka a právnička Klára Plecitá ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. „Překvapilo mě, že především starší lidé dávají přednost silnému, sice řádně zvolenému, ale autoritářskému lídrovi, který nerespektuje zákony nebo si je vykládá kreativně. Dá se očekávat, že se to se stárnutím populace ještě zvýrazní,“ shrnula hlavní poznatek Plecitá, která toto volební chování doložila na základě dat z mezinárodního průzkumu. Dlouhodobě se zaměřuje na politické postoje a hodnoty; od roku 2021 je národní koordinátorkou výzkumného panelu CRONOS, nástroje ke sledování proměn v různých evropských zemích.

Zmíněný trend ale rozhodně není daný jen věkem, souvisí totiž i se stylem výchovy. „Dříve převládala autoritativní výchova – a i dnes se na ni klade důraz zvláště v post-totalitních zemích (naopak je tomu v zemích jako Francie či Belgie). Autoritativně vychovaní lidé mají větší sklon vybírat si autoritativní vůdce,“ vysvětlila socioložka.

Je přitom naprosto přirozené, že tím, jak lidé stárnou, mají menší potřebu rebelovat a jsou konformnější k nastaveným společenským normám. „Starší lidé nejen více respektují autority a důvěřují jim, ale zároveň jsou sami autoritářštější ve svých postojích,“ zdůraznila Plecitá. Právě nejstarší generace přitom chodí nejvíce volit (což platí i naopak).

Proč lidé podporují autoritářský styl řízení, se na příkladu nacismu pokoušel vysvětlit už německý filozof Theodor Adorno, když definoval tzv. „autoritářskou osobnost“: lidé s tímto typem osobnosti mají tendenci bezmezně obdivovat silné vůdce, vyžadují absolutní poslušnost a řád a zároveň vykazují agresi vůči těm, kdo do zvolených norem nezapadají. Na Adorna navázali mnozí další myslitelé. „Dnes převládá názor, že podstatou autoritářství je právě příklon k autoritářské výchově a že ryze agresivních lidí je pouze minimum,“ zdůraznila socioložka.

Mladí respektují autority nejméně

Rizikem podle Plecité je, že se lidé cítí být ve společnosti diskriminováni a u charismatických vůdců, kteří jim slibují (jakoukoli) změnu, hledají oporu. „Týká se to hlavně nejstarší a nejmladší generace,“ uvedla Plecitá. „Velkou roli zde hrají třeba postoje ke klimatické změně – nejnižší zodpovědnost za ni přijímají znovu právě boomeři a ‚zetka‘ (zmíněné generace – pozn. red.), dále k migraci, přerozdělování bohatství ve společnosti, k menšinám nebo genderu. To vše dnes hýbe světovou politikou.“ Socioložka podotkla, že např. u tématu penze se mladší generace zajímá, zda se vůbec někdy nějaké důstojné dočká, zatímco ta nejstarší to vůbec neřeší.

Ve výzkumu se Plecitá odvolává mj. na tzv. teorii generací maďarského sociologa Karla Mannheima z roku 1928, která se v reakci na vývoj moderních společností zaměřovala na to, jak dějinné události formují vědomí celých generací. „Když to vztáhneme k dnešku, koexistují v naší společnosti čtyři generace: baby boomeři narození po druhé světové válce, kdy se prudce rozvíjela věda, populární průmysl, média apod., dále generace X (ročníky asi 1965–1980), mileniálové (narození cca do první poloviny 90. let) a dnešní nejmladší generace Z. A právě tato poslední generace má vůbec nejnižší respekt k autoritám,“ míní Plecitá.

Volební právo od narození?

Starší lidé častěji vnímají silné emoční sepětí se svou vlastí – čím jsou dotázaní mladší, tím méně je to pro ně důležité, podobně jako samotná politika. „Překvapilo mě, že dnešní mladé generaci vůbec nejméně záleží na tom, aby žili v demokracii – tj. nechodí volit a o politiku se tolik nezajímají ani občansky. Podle výzkumu se za uplynulý rok na politiky obrátili lidé především z generace X, z generace Z jich bylo nejméně,“ srovnala Plecitá. Jako řešení tohoto nezájmu vidí rozvíjení kritického myšlení – jak ve škole, tak v rodině.

Marie Oujezdská, bývalá ředitelka Národního centra pro rodinu, připojila inspiraci z Německa, kde se diskutuje o možnosti zavést volební právo „od narození“, které by rodiče vykonávali zástupně do 18. narozenin dítěte. „Stárnutí společnosti totiž výrazně ovlivňuje volební výsledky – a ne vždy úplně dobře,“ shrnula Oujezdská.