17. 11. 2026
|Svůj život jsem si představovala jinak. Myslela jsem si, že nejprve vystuduji střední školu a vysokou, pak budu vědět, co chci dělat, a založím rodinu, najdu si práci a budu žít život tak, jak to vidím u lidí kolem sebe. Místo toho jsem studium přerušila kvůli zdravotnímu stavu. Mezi depresí, úzkostmi a panikou zažívám i obrovskou bezmoc. Někdy mám pocit, že na mě Bůh zapomněl. Jako by se vůbec nezajímal o to, jak mi je. Dívám se na nebe a hledám maličkost, kterou se mi připomene. Zjistila jsem, že právě on mi je nejblíž, když sedím sama na dně v úplné tmě. Myslím, že spolu máme jazyk,…
Zbývá vám ještě 71 % článku!