Katedrála byla zaplněná kněžími a věřícími a totéž se odehrálo den předtím v kostele v jeho rodišti, v Předhradí. „Mons. Josef Socha, můj spolužák ze semináře, byl nejen mně, ale jistě i mnohým jiným bohoslovcům a později kněžím v diecézích české církevní provincie, přítelem a učitelem. Jsem mu vděčný za to, že mě naučil milovat modlitbu, disciplínu zasvěceného života a lásku ke Kristově církvi za všech okolností. Jako bývalý houslista se mi jednou svěřil, že denně na housle cvičíval až šest hodin. A připojil, že jako kněz si pak nemůže dovolit modlit se denně méně než šest hodin. Vděčně na něho budu vzpomínat,“ sdělil krátce po pohřbu emeritní litoměřický biskup Jan Baxant.

Vzpomínal i biskup Josef Kajnek, mnohaletý souputník Josefa Sochy. Poprvé se tito dva Josefové potkali v Kutné Hoře před padesáti lety, když tam Mons. Socha nastoupil jako novokněz. „S Josefem Sochou odchází jedna velká etapa naší diecéze. Jsou za ním mimo jiné stopy ve spojitosti s opravami biskupství a Nového Adalbertina i všech čtyř církevních škol. Nesli jsme s ním i poslední rok jeho křížové cesty a půlrok jeho pozemského očistce, kdy byl upoután na lůžko a dával nám příklad kněžského přístupu ke Kristově kříži.“

Také biskup Tomáš Holub má mnoho vzpomínek na svého kolegu ve vedení královéhradecké diecéze. Oba jako generální vikáři sloužili diecézi pět let společně. „Každý jsme byli úplně jiný, každý měl za sebou úplně jinou životní i kněžskou zkušenost, jiné představy o prioritách v církvi. Myslím, že přesně z této rozdílnosti mnohdy vzniklo mnohem komplexnější řešení pro dobro diecéze. Bylo pro mne velmi důležité slyšet, jak to vidí Mons. Socha, protože jeho pohled reprezentoval přístup nemalého množství spolubratří kněží,“ ohlížel se současný plzeňský biskup.

Mons. Josef Socha byl původní profesí houslista v Moravské filharmonii Olomouc. „Vždy se živě zajímal o hudební složku liturgie. Například hned po nástupu do funkce generálního vikáře ustanovil v roce 1998 diecézní komisi pro liturgickou hudbu. Pomáhal organizovat pravidelná setkání a školení varhaníků, kde je povzbuzoval a přibližoval jim tajemství liturgie. Podpořil také myšlenku vzniku oboru regenschori při Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, a k tomu účelu dokonce zprostředkoval dar ze Švýcarska v podobě nádherných varhan. Společně s tehdejším biskupem Dominikem Dukou stál při zřizování grantu Krajského úřadu na podporu varhanické činnosti a opravy varhan," ohlédl se za spoluprací profesor Václav Uhlíř.

Velké přátelství spojovalo Mons. Josefa Sochu s P. Janem Uhlířem: „Jeho poctivost a věrnost v duchovním životě, nasazení pro Boží věci, loajalita k biskupům, i když měl třeba jiný názor, láska k církvi a kněžím, přestože s ním nesouhlasili, starost o školství v diecézi, vztah k liturgii a umění, starost o nemocné a jiné jeho postoje ovlivňovaly nejen moji víru a život.“

Místem posledního odpočinku Mons. Josefa Sochy je hrobka katedrální kapituly na pouchovském hřbitově v Hradci Králové.