29. 8. 2017
|Díky podpoře českých dárců zapojených do programu pražské arcidiecézní charity Adopce na dálku byli v sobotu 19. srpna v africké Ugandě vysvěceni dva kněží a čtyři jáhni.
Vydání: 2017/35 Pietro Parolin jednal v Rusku, 29.8.2017, Autor: Jiří Prinz
„Máme velkou radost! Děkujeme Bohu, že se to povedlo. Jsme moc rádi, že jsme Bonniface mohli podporovat,“ říká jedna z dárkyň, Felicitas Špačková z Brna. Když před šesti lety hledala, koho by v rámci projektu Adopce na dálku podpořila, budoucího kněze Bonniface Muziru si vybrala zcela záměrně – aby tak podpořila víru v této africké zemi.
V případě druhého novokněze Alexe Kimpiho šlo naopak o náhodu. „Jeho čeští podporovatelé mu pomáhali už od střední školy a pokračovali v tom i poté, co se rozhodl pro kněžskou dráhu,“ vysvětluje Jarmila Lomozová z pražské Arcidiecézní charity (ACHP). A dodává, že nyní ACHP podporuje kromě Ugandy ještě několik bohoslovců v Indii.
Obřadu kněžského svěcení se přímo na místě účastnila vedoucí mise Adopce na dálku v Ugandě Bernadeta Pavlíková. Přiznává, že událost na ni udělala velký dojem: „Jediné, co mohu říct, je to, že mě to svěcení neskutečně povzbudilo ve víře. Ta radost, s jakou novokněží a jáhni vycházeli z kostela, byla opravdu dechberoucí. Připomnělo mi to trochu atmosféru svatby: všude úsměvy od ucha k uchu. Když jsem se jednoho z kněží zeptala na jeho pocity, řekl mi jen: ‚Jsem šťastný, moc šťastný.‘ Dav rodinných příslušníků a přátel byl tak veliký, že jsme si na gratulace museli vystát dlouhou frontu,“ říká Bernadeta Pavlíková.
Na místě zaznamenala i několik zvláštností v prožívání víry ugandskými křesťany. „Pro diecézi to byla velká událost, katedrála byla úplně plná a spousta lidí musela sedět venku. V Ugandě lidé věří, že když při nějaké velké slavnosti začne pršet, je to požehnání od Boha. Proto když ke konci mše začalo z ničeho nic pršet, dobrá nálada ještě více narostla. Ačkoliv bohoslužba trvala téměř pět hodin, vůbec jsem si ten čas neuvědomovala.“