Vydání: 2010/39 Církevní knihovny, 22.9.2010

Řád Maltézských rytířů se díky zhruba tisíci letům své existence může pyšnit opravdu bohatou historií. V rozhovoru ji poodkrývá člen řádu a historik působící na Katolické teologické fakultě a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze MILAN BUBEN.

Čím Vás osobně zaujal tento řád, proč jste se stal jeho členem?

Řád Maltézských rytířů jsem obdivoval snad od puberty, kdy jsem se seznámil s jeho historií. Upoutala mě jednak rytířskost řádu a jednak způsob uvažování jeho členů, jejich způsob jednání. A pochopitelně mě za- ujala i nepřetržitá kontinuita a bohatost tohoto řádu, protože málokterý řád má tak bohatou a rozmanitou historii.

Jak řád vznikl?

Jeho počátky je třeba hledat ve Svaté zemi v souvislosti s první křížovou výpravou, kdy byl roku 1099 dobyt Jeruzalém. Už tehdy se tam nacházel křesťanský špitál. Nejprve byl spravován italskými kupci a řídil se řeholí sv. Benedikta. Poté, co křižáci Jeruzalém dobyli a ovládli, došlo k reorganizaci celého špitálu. Té se ujal blahoslavený Gerard, který zřejmě pocházel z Francie. Spousta křižáků byla buď nemocných, nebo raněných a opravdu potřebovali lékařskou péči. Ta byla natolik kvalitní, že mnoho křižáků, kteří se ve špitále uzdravili, tam potom už zůstalo a pomáhalo sloužit ostatním. Tak řád vznikl. Skutečně, původní poslání tohoto řádu bylo špitální a teprve později přichází vojenská složka.

Proč se řád vydal i na bitevní pole?

K tomu došlo zcela z prozaických důvodů. Když přišli poutníci z Evropy, než se dostali od nějakého přístavu do Jeruzaléma, museli projet hezký kousek Svaté země a byli neustále ohrožováni mohamedány. Vyvstala tedy potřeba policie či doprovodných oddílů, které by chránily poutníky na cestě do Jeruzaléma a zpět. Řád pak postupně začal budovat i své hrady, které jsou dodnes obdivovány turisty a jež působily jako opěrné body křesťanů po celé Palestině.

Prioritou řádu byla ale stále lékařská péče. Jak vypadala?

Křesťanské lékařství v té době nevynikalo žádnou vysokou úrovní a naši předchůdci v Jeruzalémě si to plně uvědomovali a neváhali najímat židovské a islámské lékaře, jejichž znalosti o medicíně a o léčení byly mnohem vyšší než u křesťanských kolegů. Platili je jako zaměstnance a oni potom za úplatu pečovali o poutníky. Samozřejmě byla péče pro nemocné nejen zcela bezplatná, ale poutníci často dostali i nový oděv, či dokonce výslužné, když špitál opouštěli.

Kdy se řád dostává do Evropy?

Následovaly další křížové výpravy a rytíři byli velmi vděční, když byli uzdraveni. Někteří do řádu přímo vstoupili, jiní odjížděli do Evropy a vyprávěli o tom, kdo jim pomohl. Tak se stalo, že mnoho panovníků začalo zvát řád na své území. Nejenom kvůli lékařské péči, ale i proto, aby pečoval o bezpečnost různých obchodních cest. Konec konců i u nás kníže Vladislav pozval johanity sem do Prahy a jejich obliba v Evropě neustále rostla. Řád díky tomu získával nejen peníze, ale i majetek. Tím získával prostředky na rozvoj jak vojenské, tak špitální složky. Jenomže panování křesťanů ve Svaté zemi trvalo jen zhruba 180 190 let a roku 1291 tam padla poslední bašta křesťanství. Velmistr byl těžce zraněn a jenom sedm rytířů, kteří ho přinesli do korábu, se zachránilo.

Kde se pak Maltézští rytíři usídlili?

Dostali se na Kypr, kde měli už svou rozsáhlou základnu – ohromný hrad, jehož se do dneška dochovala zřícenina. Problém byl, že tam pobývali jen z milosti kyperského krále, ale aby řád mohl být opravdu suverénní, potřebuje své vlastní území. Rytíři proto hledali, kde by získali nějaké území, a naskytla se příležitost na ostrově Rhodu. Ten sice formálně patřil Byzanci, ale byzantské císařství bylo v té době už natolik ztrouchnivělé a zdegenerované, že tam dokonce císaři zvali turecké osadníky, a vnikala tak hrozba ohrožení Evropy Turky. Rytíři se proto domluvili s Janovany a v letech 1306–1309 ostrov postupně dobyli a tam si vytvořili svůj první oficiální stát, kde je dodnes palác velmistra.

Dokdy zůstal řád na Rhodu?

Na Rhodu si vybudoval stát, nejenom opevnění, které je dodnes skvostné, ale též spoustu opěrných bodů na dalších ostrovech, kde s řádem začaly navazovat kontakty jednotlivé panovnické dvory – a tím vzniká princip státního útvaru řádu Maltézských rytířů. Navazovali diplomatické styky, vedli obchodní jednání... Zde se objevují počátky suverenity tohoto řádu, která byla ovšem oficiálně potvrzena papežem až mnohem později. Nicméně rytíři na Rhodu vydrželi až do roku 1522, kdy turecký sultán naznal, že jsou příliš velkou překážkou pro obchod i pro vojenskou rozpínavost, kterou vyznával. S obrovským vojskem Rhodos oblehl a nechal potopit v přístavu řádovou flotilu, tudíž rytířům nezbylo nic jiného než se bránit. Očekávali, že přijde pomoc z Evropy. Bohužel se však nedostavila, takže po několikaměsíčním obléhání došel střelný prach, a jakmile se nemohli bránit pomocí děl, neměl samozřejmě další odpor smysl. Proto dojednali čestnou kapitulaci a sultán byl skutečně natolik poctivý, že jim zaručil čestný odchod. S řádem mohli dokonce odejít i mnozí křesťané, kteří byli řeckého nebo evropského původu a do té doby žili pod ochranou rytířů. Řád si navíc mohl odvést nejenom svůj archiv, ale dokonce i nejcennější relikvie – část Svatého kříže, pravou paži Jana Křtitele a ikonu Panny Marie z Filermosu.

Kam poté odešli?

Rytíři přišli o loďstvo, a tak jim sultán musel dát své lodě a všech zhruba pět tisíc lidí bylo odvezeno do Evropy. Řád pak byl bez území. Velmistr měnil svá sídla – nejprve pobývá řád v Itálii, pak ve Francii, až nakonec mu roku 1530 císař Karel V. udělil v léno maltské souostroví. Jako lenní úvazek museli rytíři každým rokem odevzdávat sokola na lov, protože maltézští sokoli byli v té době opravdu pojmem. Řád pak začal znovu budovat svůj stát – soustředil se hlavně na hradby, pevnosti, protože bylo jasné, že Sultánovi se jeho nové působiště opět nebude líbit. K tomu také skutečně došlo roku 1565, kdy obrovská flotila Turecka oblehla Maltu a přes pět měsíců toto souostroví okupovala. Evropa se ale tentokrát nezachovala tak macešsky: dopravila tam nejen potraviny a střelivo, ale dokonce i čerstvé vojáky. Turci si nakonec uvědomili, že Maltu nedobudou, a odpluli. Tím získal řád obrovskou prestiž, protože kdyby padla Malta, turecká loďstva by se bez problémů dostala do Španělska. Malta fungovala jako brána, záštita. Velmistr proto dostal titul knížete Svaté říše římské, později velmistra i čestného kardinála, který platí až dodnes. Velmistr je tudíž sice titulárně kardinálem, ale protože není duchovní osobou, nemůže vstupovat do konkláve. Účastní se však porady kolegia kardinálského sboru, i když jako laik-celibátník až na posledním místě.

Pokud si dobře pamatuji, řád vydržel na Maltě poměrně dlouho…

Ano, až do doby napoleonských válek. Po odražení útoku Turků vzniká absolutně dokonalý stát, který měl svůj vlastní zákoník, svou vlajku, svůj znak, své mince atd. To přetrvává až do dnešních dnů, ovšem dnes jsou ještě poštovní známky, které v té době nebyly. Když po francouzské revoluci Napoleon uskutečnil tzv. egyptské tažení, které světu objevilo Egypt, připlul k Maltě a žádal vysazení nemocných a doplnění vody. Jenomže Napoleon zabavil ve Francii všechen řádový majetek, takže ho rytíři odmítli. Napoleon jim poté vyhlásil válku, a jelikož francouzští rytíři už spíše inklinovali k Napoleonovi, trval boj jen tři dny a Malta byla obsazena Francouzi.

Vraťme se ještě na chvíli k nemocniční péči. Co vše rytíři na Maltě v této oblasti vytvořili?

Provozovali zde tři nemocnice – do jedné byli nemocní dokonce vysazováni přímo z lodí. Poprvé v dějinách Evropy jsou tu pacienti rozdělováni na infekčně nemocné a zraněné, aby se nešířily nákazy. Řád také založil lékařskou a anatomickou školu, později dokonce univerzitu a jako první přišel s velice přísnými pravidly hygieny, takže obležené město nemělo například ani choleru, tyfus nebo mor, zatímco u Turků tyfus řádil. Řád navíc jako první na světě vydával zdravotní průkazy, a kdo ho neměl, nesměl na řádovou loď vůbec vstoupit.

Kam se řád uchýlil po dobytí Malty?

Rytíři se snažili usídlit co nejblíže Maltě, protože doufali v brzký návrat. Netušili, že už se tam nikdy nevrátí. Řádu se nicméně pak ujal někdo, s kým se nepočítalo – ruský car Pavel I. Byl to romantik, který obdivoval právě rytířské řády, a proto je pozval do Ruska. Díky tomu vzniklo ruské velkopřevorství a car se stal velmistrem, i když neplatně, protože ho zvolilo jen ruské velkopřevorství, nikoli celý řád. Přesto pomohl řádu přežít, protože poskytl nejenom pozemky či prostředky, ale byl natolik pyšný na svou nově získanou hodnost, že na svém zámku nechal zřídit tzv. rytířský sál, kde přijímal delegace ze zahraničí a vystupoval jako velmistr. Jeho syn Alexandr už nebyl řádu tolik nakloněn, ovšem situace v Evropě se mezitím změnila a bylo cítit, že tu řád chybí. Jediná země, kde řád bez úhony kromě Ruska přežil, bylo staré dobré Rakousko, kde dokonce byl pražský konvent jediný, který přežil francouzskou revoluci i napoleonské války. Praha byla mostem, jenž pomohl řádu vplout do nových období, a po dalších peripetiích se řád usadil v Římě, kde je dodnes.

Jak u nás fungoval řád během světových válek či za doby komunismu?

V podstatě až do příchodu nacistů fungoval řád zcela bezproblémově. Přišla ovšem nacistická okupace a už předtím se v roce 1938 z taktických důvodů řád rozdělil, protože velkopřevorství bylo nejprve rakousko- -české. Rakousko bylo obsazeno o něco dříve než Čechy, proto vniklo samostatné české velkopřevorství. Řád přežil celou okupaci, ale přišel mezitím o řádné vedení. Tehdy se ho ujal Karel Schwarzenberg, otec dnešního ministra zahraničních věcí, známý historik a heraldik. Spoustu řádového majetku pak komunisté zabavili a řád odešel do emigrace. Karel Schwarzenberg v exilu oživil činnost českého velkopřevorství. Pár rytířů sice pracovalo tajně i v naší zemi, ale veřejně samozřejmě nemohli vystupovat. Po smrti Karla Schwarzenberga bylo sídlo českého velkopřevorství na čas přeneseno do Říma. Do Čech se pak vrací až v roce 1990, oficiálně v předvečer návštěvy papeže Jana Pavla II.