Vydání: 2018/33 Nanebevzetí s procesím i kroji, 14.8.2018, Autor: Max Kašparů

Příloha: Doma

Podobně tomu bylo i s takzvanými obecními podivíny alias blázny. Byli umisťováni do ústavů hlavně ve vesnických objektech, co nejdále od ruchu socialistického velkoměsta, a byly k nim jako opatrovnice posílány řeholní sestry. Svým způsobem byly totiž za blázny považovány i tyto řeholnice. A tak jednou ranou zmizely z očí obě prapodivnosti.
V současné době se podobná zařízení vracejí i do větších měst, anebo se o psychicky postiženého člověka starají doma jeho příbuzní za finanční podpory státu.
Moderní člověk se chlubí tím, že se zbavil předsudků minulosti. Mýlí se. Proti lidem s nižšími intelektovými schopnosti platí předsudky dál. Vím, o čem hovořím, protože tuto skupinu obyvatelstva mám jakožto psychiatr na starosti.
Je zvláštní, že takto postižený člověk vás při potkání pozdraví třeba desetkrát za den, ale chlapec s kvalitní intelektovou výbavou vás nepozdraví za celý rok ani jednou. Holt – ono dítě není blázen. Mimoto mám ze své soudněznalecké praxe zkušenost, že jsem za posledních třicet let měl pouze jeden případ drobné trestné činnosti debila. Což o oné zbývající, intelektem dobře vybavené části obyvatelstva, rozhodně říci nemohu.