Vydání: 2016/31 Mladí Češi vyrazili za papežem, 26.7.2016, Autor: Monika Klimentová

Příloha: Doma

Faktem je, že přítomnost domácích zvířat je v současných českých domácnostech v trendu a je zcela samozřejmá. Mnohdy si ani život bez nich nedovedeme představit. Historie vztahů mezi člověkem a zvířetem, jemuž říkáme domácí, je velice dlouhá. Zvířátka jsou naši parťáci a kamarádi, zlepšují nám náladu a je nám s nimi dobře. Občas také naplňují naši potřebu projevovat emoce, které nám někdy chybí ve vztazích k našim blízkým nebo lidem všeobecně. Tvrdíme o nich, že na rozdíl od lidí nás nezklamou. Psi, kočky, králíci či křečci jsou u nás zkrátka pevně zabydlení a své čtyřnohé miláčky zahrnujeme něhou. „Ty máš to zvíře raději než mě,“ není věta, která by v dnešní době neměla své opodstatnění.
Naše péče o čtyřnohé kamarády jde občas do extrémů. Jsme pro ně ochotní obětovat čas, pohodlí, ale i řádně provětrat peněženku. Podle Renáty Simerské, majitelky psí školy Remis, ve skutečnosti rozmazlování zvířatům dokonce nesvědčí. „Myslím, že když majitel svého psa nebo kočku moc rozmazluje, prokazuje mu tím medvědí službu. Je to snad horší, než kdyby mu občas zapomněl dát najíst.“ V žádném případě však neomlouvá druhý extrém, tedy chování hraničící s týráním.
Třeba pes ze své podstaty chce poslouchat, je tak nastavený. Když se k němu chová majitel jinak a rozmazluje ho, tak ho podle Simerské ve skutečnosti mate a občas se stává, že právě kvůli tomu je pes v dospělosti agresivní a nezvladatelný. V její psí škole se tedy necvičí jen pejsci, ale hlavně jejich majitelé, aby se uměli ke svým čtyřnohým kamarádům správně chovat. „Jednou mě pobavilo, když si jeden majitel stěžoval, že jeho pes není důsledný. Chyba nebývá samozřejmě na straně psa, ale majitele,“ dodává s úsměvem.
Proč tedy máme doma psy a kočky? Jak už bylo zmíněno, občas se stává, že zvíře supluje chybějící vztahy v rodině, což nemusí být vždy úplně na škodu. Například u starých a osamocených osob je mnohdy komunikace se čtyřnohým kamarádem každodenní radostí. Navíc zvíře udržuje člověka v činnosti a je pro něj i jakýmsi sociálním katalyzátorem. Problém však může nastat, pokud zvíře nahrazuje partnera nebo dítě a vztah k němu přeroste majiteli přes hlavu. Navíc si ve většině případů ani neuvědomuje, že něco není v pořádku. „Takoví lidé se stanou otroky svých zvířat. Nejezdí kvůli nim třeba ani na dovolenou, protože se bojí zvíře někomu svěřit,“ říká Renáta Simerská.
Domácí zvíře má ale i další kladné vlivy na člověka – třeba na podporu emocionálního i rozumového vývoje dítěte, které se ve vztahu ke zvířeti učí, že existuje i jiný živý tvor. A také se tím u něj může podporovat pocit zodpovědnosti. Nelze opominout ani pozitivní účinky canisterapie nebo felinoterapie. Jedná se o léčbu somatických či psychických poruch a zátěží, jejímž principem je přímý kontakt pacienta se psem nebo kočkou.
Domácími mazlíčky bychom však neměli nahrazovat naše vztahy s lidmi, abychom je stavěli na první místo a zaměňovali za partnery či děti. Stačí, když se budeme chovat tak, aby byli v naší péči spokojení.