1. 10. 2013
|Vydání: 2013/40 Kardinál Marx: církev nezná cizince, 1.10.2013, Autor: Jaroslav Šebek
Letošní svatováclavská oslava získala nečekaný přesah, jehož hlavním aktérem se stal arcibiskup mnichovsko-freisingské diecéze Reinhard Marx. Ten patří k nejužšímu poradnímu sboru papeže Františka; během poutě si vysloužil obrovské ovace za slova, v nichž vyjádřil politování nad uzavřením Mnichovské dohody v roce 1938 a jejími následky. Dotkl se citlivého bodu, protože tento dokument je dodnes zdrojem naší národní frustrace a příčinou mnoha diskusí, které nezajímají jen historiky.
Hodnotu jeho gesta si uvědomíme, zejména když uvážíme, jak sami Němci neradi jednání v bavorské metropoli roku 1938 reflektují. Ještě dlouhou dobu po válce navíc rozdílné pohledy na „Mnichov“ zásadně komplikovaly možnost urovnání vzájemných vztahů komunistického Československa s tehdejší západoněmeckou vládou. Odvaha, s jakou kardinál Marx pojmenoval na staroboleslavské pouti bolestné události před pětasedmdesáti lety, je zakořeněna v dlouhodobě pěstovaném česko-německém politickém i občanském dialogu, kde jednu z klíčových rolí sehráli křesťané. Ti do hodnocení faktů vnáší důležitou optiku odpuštění, které není lacinou „smiřovačkou“, ale pramení až v pravdivém pohledu na sebe i na druhé.
S podzimem 1938 je však bytostně spojeno také období „druhé republiky“, pro něž stoprocentně platí oblíbené úsloví „vymknutá z kloubů doba šílí“. Pod tlakem vnějších okolností se prakticky ze dne na den změnila atmosféra. Z vlastenecké připravenosti k obraně země zbyly jen roztrpčení, vztek a pocit marnosti, jež daly průchod i závisti a nenávisti. Začalo účtování s prvorepublikovými symboly, „liberálně-pokrokovými“ elitami a nakonec i demokracií. Slušnost a bezostyšnost oddělovala jen úzká mez. Samozřejmě se všechny tyto trendy nerodily na zelené louce, nýbrž se na ně zadělávalo o mnoho let dříve. Velké poučení z těchto neblahých událostí si můžeme odnést v tom, že se nemusí vyplatit přehlížet mizernou úroveň politiky, populistické tanečky ani podceňovat význam etických hodnot ve veřejném životě i hospodářství. S rostoucími projevy krize mohou nečekaně ožít dávno zapomenutí démoni minulosti.