7. 2. 2011
|Vydání: 2011/7 Jakub Deml, 7.2.2011, Autor: Tomáš Kutil
Praha získala další primát. Jako jediné město na světě hostila už podruhé mezinárodní setkání vojenských kaplanů zemí NATO a dalších partnerských zemí. Celkem jich minulý týden dorazilo 80 z 33 zemí světa. Zastoupena byla například i Jižní Korea či Austrálie. Také škála náboženství byla velmi pestrá. Kromě křesťanských kaplanů přijeli i jejich židovští, muslimští či buddhističtí kolegové.
Setkání zahájila v pondělí večer ekumenická bohoslužba ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého. Zúčastnili se jí i přední zástupci českých církví – arcibiskub Dominik Duka či předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml. Kaplani pak společně několik dní řešili otázky spojené s rolí vojenských duchovních jako etických poradců. „Zabývali jsme se především dvěma rozměry jejich práce. Jednak tím, jak může být kaplan nápomocný v rovině poradce velitele, druhou rovinou byla role kaplana jako vychovatele – toho, kdo se přímo stará o sloužící vojáky,“ upřesnil bývalý hlavní kaplan české armády P. Tomáš Holub. Podle jeho nástupce, současného hlavního kaplana Jana Kozlera, přináší povolání vojáka obrovský prostor, ve kterém může zakoušet etická dilemata. „Proto jsem velmi rád, že jsme mohli mluvit právě o těchto tématech,“ doplnil Jan Kozler. Kaplani se také shodli na tom, že mají oproti svým civilním kolegům – například psychologům – velikou výhodu v tom, že dokáží mluvit velmi univerzálním jazykem a není nijak zásadní, jaké náboženství konkrétní kaplan vyznává. „Jsme schopni přijímat vojáky s jakoukoliv vírou a postarat se o ně,“ řekl na tiskové konferenci Brian Van Sickle, hlavní kaplan Velitelství sil USA v Evropě. Podle P. Tomáše Holuba pak kaplan navíc není tím, kdo by se staral především o věřící vojáky, ale je naopak pevnou a nedílnou součástí jednotky a věnuje se všem. Ali Eddaoudi, hlavní vojenský imám nizozemské armády, pak vyzdvihl ještě jednu zajímavou roli kaplanů. Podle něj je totiž pro kaplany mnohem jednodušší mluvit s náboženskými představiteli a vůdci v zemích, kde jsou vojáci na misích – například v Afghánistánu či Iráku. „A není vůbec důležité, jaké nábožentsví kaplan vyznává. Domluva je mezi věřícími vždy snažší, mohou se tedy stát určitými prostředníky v kontaktu mezi armádou a místními lidmi,“ dodal Ali Eddaoudi.