Vydání: 2005/51 Mimozemské civilizace, 13.12.2005, Autor: Jiří Macháně

S myšlenkou založit tento hospic přišla už před dvanácti lety MUDr. Marie Svatošová. „Hodně se od té doby změnilo především povědomí veřejnosti. Vzpomínám si, jak jsem tehdy jela autobusem odsud z města a za zády jsem zaslechla: ,To je vona, z tý chcípárny.‘ Dnes už si konečně lidé pod pojmem hospic dokáží představit něco konkrétního,“ pochvaluje si MUDr. Svatošová a doplňuje: „Zatím nevím o zázraku, kdy by se tu někdo uzdravil z pokročilého stadia rakoviny. Ale zázraky toho druhu, že se usmíří táta se synem a tchyně se snachou, jsou tu časté.“ 

Její slova doplnil královéhradecký biskup Dominik Duka, který v místním chrámu sv. Jakuba při příležitosti výročí sloužil děkovnou mši. „Když prezident Václav Havel vítal před lety na letišti Jana Pavla II., řekl mu, že neví, co je zázrak, ale že je zázrak, že jej může přivítat. Až ode mě bude někdo chtít vidět zázrak, pošlu ho k vám do červenokosteleckého hospice. Toto dílo jím určitě je,“ uvedl biskup Duka, který při této příležitosti daroval hospicu sochu zesnulého papeže Jana Pavla II.

O důležitosti hospicové péče a paliativní medicíny se shodli přítomní zástupci odborné veřejnosti, ministerstva zdravotnictví a pojišťovny VZP. Přesto však stále není v této oblasti dořešena legislativa a financování. „Každý čtvrtý člověk v této zemi přitom bude postižen zhoubným nádorem. A mnoho z těchto lidí zemře. Je naprosto jasné, že paliativní medicíny bude velmi zapotřebí,“ uvedl MUDr. Jiří Vorlíček, předseda České onkologické společnosti. V porovnání se zbytkem Evropy má však v této oblasti Česko stále co dohánět. Podle MUDr. Ondřeje Slámy z brněnské fakultní nemocnice „jsme v Česku stále začátečníci, ačkoliv dynamika rozvoje je u nás veliká – deset hospiců za deset let. Co se týká počtu lůžek, tvoříme asi průměr. Ovšem velmi pozadu jsme v domácí hospicové péči“.

Jak uvedl v souvislosti se zákonem, který by umožnil netrestat eutanazii, ředitel hospicu Miroslav Wajsar, tyto tendence znehodnocují práci hospicového hnutí. Poděkování podle jeho slov naopak patří hlavně 3 500 pacientům, kteří hospicem prošli. „Měli jsme to privilegium doprovodit je na práh věčnosti,“ uvedl Wajsar. Tisícovka pacientů se podle jeho slov vrátila uzavřít své pozemské dny do domácího prostředí. Průměrně v hospici pobývali pacienti čtrnáct dní. Nejmladšímu z nich bylo 14 měsíců a nejstaršímu 99 let.