Kardinál Duka podstoupil během října několik akutních operací břicha, ve čtvrtek 30. října byl z nemocnice propuštěn do domácího ošetřování. Hned dva dny poté ovšem musel být kvůli rychlému zhoršení opět hospitalizován a 4. listopadu v nemocnici zemřel zaopatřen svátostmi.

Rekviem a pohřební obřady se budou konat v katedrále 15. listopadu od 11.00 hodin. Je třeba přijít nejpozději do 10.45. Pro poutníky bude vyhrazena část katedrály, kde budou i obrazovky. V případě, že se katedrála zaplní, bude možné sledovat obřad na velkoplošné obrazovce v kapitulním kostele Všech svatých, kde bude podáváno i svaté přijímání.

Hlavním celebrantem a kazatelem bude arcibiskup Jan Graubner. Obřady posledního rozloučení povede apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo. Koncelebrovat budou biskupové českých a moravských diecézí spolu s kardinály a biskupy ze zahraničí, kněží z pražské arcidiecéze a z řádu dominikánů. Během zádušní mše svaté zazní Requiem b moll Antonína Dvořáka. Svého přítele a spolurodáka z Hradce Králové uctí skladbou houslista Jaroslav Svěcený. Nad hrobem zazní modlitba arménského kněze a hebrejský zpěv Žalmu 16.

Zakusil útlak i svobodu

Kondolence přišly z mnoha zemí, zaslal ji i papež Lev XIV. (viz box dále): „Svěřuji duši tohoto dobrého a velkorysého služebníka Božímu milosrdenství, modlím se, aby ho Pán přijal do radosti svého království, a ze srdce uděluji apoštolské požehnání těm, kdo jsou zarmouceni jeho odchodem a účastní se jeho pohřbu.“

Dopis biskupům a jmenovitě i čtenářům KT pak adresoval o víkendu při cestě po Indii kanadský kardinál Michael Czerny, rodák z Brna a šéf Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, jednoho z nejdůležitějších vatikánských úřadů. „Dovolte mi, abych vyjádřil svou upřímnou účast na bolesti, kterou prožíváte. Vzpomínám na své setkání s kardinálem Dominikem a náš dlouhý rozhovor při národní cyrilometodějské pouti na Velehradě 5. července 2024, kam jsem přicestoval, abych spolu s vámi děkoval za ‚dědictví našich otců‘, které máme v naší společné víře v Ježíše Krista, a prosil za Boží požehnání pro svou vlast,“ píše Michael Czerny a připomíná, že jeho rodina v roce 1948 opustila vlast po nástupu komunistického režimu, ale nikdy na ni nezapomněla.

„Svou vlast jsem mohl znovu navštívit v 80. letech a zakusil jsem, pod jakým útlakem církev za komunistického režimu byla. Sám jsem tenkrát musel skrývat, že jsem knězem,“ popisuje a dodává: „Potkal jsem tehdy mnoho věrných svědků evangelia a s mnohými z nich mě dosud pojí přátelství. I proto dovedu velmi ocenit odvahu, kterou v těch letech Dominik Duka prokázal. Svou věrnost Kristu a evangeliu stvrdil kromě jiného tím, že byl ochoten obětovat svou osobní svobodu a podstoupit vězení, než aby slevil ze svých ideálů svobody a následování Krista a sv. Dominika. V letech svobody se potom snažil toto dědictví rozvíjet a stavět na něm. I za to mu patří naše vděčnost.“ Dále kardinál Czerny ocenil Dukovu práci na překladu Jeruzalémské Bible. „Ujišťuji Vás o svých modlitbách za spásu jeho duše a ze srdce Vám všem uděluji při této příležitosti své požehnání,“ uzavřel svůj dopis.

Společné prohlášení vydala i Stálá rada ČBK. „Vždy inspiroval, uměl nás zdravě znepokojit, zaujmout pevný postoj, hájit poznanou pravdu a spravedlnost. Často šel proti proudu, i když mu podrážel nohy. Jeho působení se vyznačovalo nepřehlédnutelnou statečností, vytrvalostí a hlubokou vírou,“ uvedli zástupci ČBK (celé znění na str. 6).

Arcibiskup Josef Nuzík, předseda ČBK, ve své kondolenci zmínil, že kardinála Duku vnímal jako vzdělaného muže s nesmírně širokým pohledem na lidský život: „Pod diktaturou zakusil kvůli své víře pronásledování a věznění a tato zkušenost z něj vytvořila duchovního horlivé, až bojovné povahy, který stál odvážně na straně pravdy, přitom ale měl dobré a přátelské srdce. Církev i společnost v něm ztrácí významnou osobnost.“

Kardinál a maďarský primas Péter Erdő poznamenal, že Dominik Duka měl rád i své sousedy a přátele ve střední Evropě. „Se zvláštní náklonností a úctou se vždy obracel také k maďarským věřícím, mezi námi panovalo vždy bratrské a důvěrné spojenectví ve službě Pánu,“ napsal v kondolenci.

Rýsovač a tajný provinciál

Vlastním jménem Jaroslav Duka se narodil v roce 1943 v Hradci Králové. Vystudoval gymnázium, ovšem kvůli komunistickému režimu (jeho otec působil u RAF) pokračovat nemohl. Vyučil se strojním zámečníkem a po vojně od roku 1965 začal studovat teologii v Litoměřicích. V roce 1968 tajně vstoupil do dominikánského řádu. O dva roky později ho kardinál Štěpán Trochta vysvětil na kněze.

Roku 1975 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, načež patnáct let pracoval jako rýsovač v plzeňské Škodovce. Přesto žil intenzivně ilegální řádový život a věnoval se studiu. V roce 1981 byl proto odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“ a 15 měsíců vězněn v Plzni-Borech. Tam se potkal i spřátelil s Václavem Havlem. Po propuštění z vězení pokračoval ve Škodovce. Roku 1986 byl tajně ustanoven provinciálem Českomoravské dominikánské provincie, jímž pak byl dvanáct let.

V červnu 1998 se stal královéhradeckým biskupem, od roku 2004 na čtyři roky i apoštolským administrátorem diecéze litoměřické. V roce 2010 nastoupil po kardinálu Miloslavu Vlkovi na post pražského arcibiskupa a o dva roky později ho papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem.

Papežova kondolence 

Chci vyjádřit svou blízkost vašemu církevnímu společenství, jeho bratřím řádu kazatelů, kněžím, řeholníkům a věřícím, kteří v něm nalezli pastýře pevného ve víře a neohroženého hlasatele evangelia. Vzdáváme díky Bohu za jeho intenzivní pastorační dílo a s obdivem vzpomínáme na jeho odvahu v období pronásledování, kdy navzdory nesvobodě zachoval věrnost Kristu a církvi. S otcovským srdcem vedl Boží lid, podporoval smíření, náboženskou svobodu a dialog mezi vírou a společností. Jeho biskupská služba, čerpající z dominikánského charismatu pravdy a lásky, zůstává příkladem věrné oddanosti svému poslání. Lev XIV.