Vyrůstal v době, kdy bylo nemyslitelné, aby se ve sdělovacích prostředcích objevili lidé otevřeně se hlásící k víře. „Svobodná média ani neexistovala, protože rádio, televize a tisk sloužily jen stranické propagandě. Jakákoli forma víry byla z veřejného prostoru zcela vyloučena, stejně jako veškerý politický nesouhlas s oficiální linií,“ vzpomíná Daniel Raus a dodává, že svobodná společnost je úžasná právě v tom, že otevírá veřejný prostor pro debatu o nejrůznějších otázkách života. „Média už nejsou od toho, aby hlásala ideologii, ale aby dávala prostor různým názorům a přispívala k diskusi. Člověk se pak musí sám rozhodnout, za čím stojí,“ upozorňuje.

Toto vědomí ovšem podle něj klade na novináře zvýšený nárok zejména ve vztahu k objektivitě. Té absolutní sice nelze dosáhnout, protože každý, kdo působí v médiích, má také své názory a pohled na svět, které se zároveň vyvíjejí – a je to úplně v pořádku. „Pro novináře, chce-li být poctivý, nicméně platí, že v konečném důsledku slouží pravdě,“ podotýká. Svým redaktorům prý opakoval: „Máte dva šéfy – mě a pravdu. A když mezi vašimi šéfy nastane konflikt, víte, na kterou stranu se přidat.“ Pravdu totiž nikdo z lidí nevlastní ani si ji nemůže koupit či ukrást. „Novinář jí ale musí sloužit, byť s vědomím, že i on ji poznává jen částečně. Jakmile se od tohoto principu odchýlí, už se ocitá na hraně propagandy,“ poukazuje bývalý šéfredaktor ČRo Plus.

Klíčové jsou profesionalita a nestrannost

Po dlouhých letech strávených v různých vedoucích pozicích v Českém rozhlase Daniel Raus na otázku, zda je práce v sekulárním médiu pro křesťana náročnější než pro ostatní, odpovídá bez váhání: „Podle mě ne. Klíčová je profesionalita.“ Novinářské prostředí je podle něj tvrdé a soutěživé – a zvlášť v politických tématech do něj vstupují nejrůznější zájmy a tlaky. Udržet si nestrannost tak není vždy jednoduché, o to víc je však podle něj třeba, aby novináři byli politikům respektovanými partnery. „Občas jsem politikům říkal: Nezávislost médií je ve vašem zájmu, protože jedině nezávislá média vám pomohou být lepšími politiky,“ dodává.

Dalším specifikem mediálního prostředí, které jako by odporovalo křesťanskému úkolu hlásat radostnou zvěst, je zahlcení negativními zprávami. „Není to ovšem jen věc nabídky, ale především poptávky: kdyby zítra vyšly noviny jen s dobrými zprávami, nikdo by si je nekoupil,“ poznamenává s tím, že v lidské podstatě se skrývá také sklon k hororu. Poté vypráví příběh ze svého působení v redakci Rádia Svobodná Evropa, kde měli článek s radami, jak se vyhnout depresím: „Rada číslo jedna zněla: přestaňte číst noviny. Vyvěsili jsme si to nad pracovní stůl,“ ohlíží se s úsměvem a připomíná, že ještě negativnější prostředí kolem sebe mají třeba kriminalisté. „Kdysi jsem se jich ptal, jak v tom dokážou pracovat, a dozvěděl jsem se: ‚Nejtěžších je prvních dvě stě případů, pak už vám to nepřijde.‘“

Rozlišovat zrno od plev

Křesťanům v médiích dnešní doba zároveň přináší výborné příležitosti: ruku v ruce s odlivem od tradičních náboženských forem roste hledání nové spirituality. „V dějinách to nastalo mnohokrát. Když přišel civilizační posun nebo zlom, lidé nejdřív lamentovali nad těžkou dobou, vždycky se ale nakonec našli ti, kdo dokázali ‚přeložit‘ evangelium do řeči, myšlení a životních pocitů nové generace. Přesně to teď nastává,“ je přesvědčen Daniel Raus a pokračuje: „Papež František před časem řekl, že nežijeme v epoše změn, nýbrž ve změně epochy. Mnoho lidí to vidí podobně. Současná změna je podle všeho obrovská – což je výzva. Za svatým Augustinem kdysi chodili lidé se stížnostmi, že doba je zlá. A on jim odpovídal: My jsme ta doba.“

Ani křesťané obecně, kteří na média hledí jen zvenčí, by v nich přitom podle Rause neměli vidět nepřítele – také proto, že svět médií dnes prochází hlubokou krizí. „Na internetu a sociálních sítích může kdokoli hlásat prakticky cokoli, navíc je tohle prostředí velmi snadno zneužitelné, což ve velkém využívají nejrůznější režimy, teroristé nebo manipulátoři. Poctivá média se naopak dostávají pod finanční tlak, protože pro jejich zákazníky je levnější otevřít internet než kupovat noviny a časopisy,“ přibližuje. Jedinou obranou v tomto nerovném zápase dezinformací zdarma proti informacím za peníze je podle něj schopnost rozlišovat poctivou žurnalistiku od podvodné manipulace. „Cosi na způsob rozlišování, o němž se mluví už v Bibli,“ uzavírá.