Nový zvon sv. Františka po tom zrekvírovaném v roce 1917 doplnil původní sestavu pěti zvonů na zámecké věži před třemi lety. Zvon si místní lidé nejen sami zaplatili, ale také se účastnili jeho výroby, a sami si ho dokonce vytáhli na věž. „Ulít zvon se nepovede jen tak každému,“ říká Ladislav Pouzar z českokrumlovského seskupení Proradost, který spolu s ostatními nápad realizoval. Oslovili jihočeského zvonaře Michala Votrubu a ten jim ve své dílně v Myslkovicích umožnil podílet se na výrobě. Společně stavěli hliněné formy, doplnili výzdobu reliéfu, odlévali zvonovinu.

Spolek pro radost

„Dochovala se původní fotografie zrekvírovaného kusu a pan kastelán chtěl, aby nový zvon byl volnou replikou. Udělali jsme tedy kopii zvonového žebra a určil jsem ladění. Musel jsem také vycházet z daného prostoru, což nebývá při obnově jednoduché,“ vzpomíná zvonař Michal Votruba. „Do dílny pak často jezdili Krumlováci a zvon jsme vyráběli a odlévali s nimi, při chladnutí zvonoviny tu dokonce přespali,“ ohlíží se. V předvečer svátku sv. Františka si pak lidé ze spolku Proradost zvon, vážící 120 kilogramů i se závěsem, ručně vytáhli nahoru na věž. Jejich námaha je na zvonu doslova otisknutá – součástí reliéfní výzdoby věnce totiž jsou otisky tří palců a kovové srdce zvonu nese nápis „proradost“.

„Na příběh tohoto zvonu vzpomínám obzvlášť rád,“ svěřuje se mistr s tím, že většinou každý zvon mívá příběh. „Zvon se neobjednává tak, že člověk ráno vstane a řekne si: objednám si zvon. Lidé k takovému rozhodnutí dospějí, vyzrají. A mají svůj důvod. Začínají tím pak pomyslně psát první stránky příběhu…“