Navštívit alespoň jednou Věčné město – Řím je přáním či snem řady lidí a také křesťanů. Křesťanské dějiny Říma však na rozdíl od mnoha historických epoch a vrstev nezmizely, ale trvají. Město, které je muzeem pod širým nebem, je zároveň domovem pro skoro tři miliony lidí a v posledních letech ho navštíví každoročně víc než deset milionů turistů.

Putnův průvodce má podtitul Od Romula a Rema po Mussoliniho a Pasoliniho čili Kapitoly z kulturních dějin promítnuté do městské krajiny. A podle mého mínění je tím nejlepším, co bylo v novodobé české historii o Římě napsáno.

A nebylo to, jak si čtenář uvědomí hned na prvních stránkách, pouze napsáno. Hodnota Putnova bedekru spočívá předně v tom, že na všech těch stech a tisících míst byl, něco tam prožil, o něčem tam přemýšlel, něco tam ze sebe přinesl a něco si odtud odnesl na pozdější čas, na celý zbývající život. Je-li totiž vůbec možné prolnout pohled z ptačí perspektivy s pohledem detailním, podařilo se to právě Martinu C. Putnovi. Mluví o Římu, jako kdyby tam hrával coby malý kluk na Aventinu kuličky. Píše o něm poučeně, do hloubky a vtipně, jako by v něm prožil rozhodující léta svého života. Zná jeho historické, architektonické, umělecké, náboženské a politické letokruhy a umí se v nich orientovat i číst.

Vždy se dívá za pomyslnou zeď, za fasádu, do vnitřku budovy nebo do historického podzemí a nikdy se nenechává prvoplánově strhnout velikostí Věčného města, jež dokáže člověka rychle spolknout a vysát z něj všechnu sílu. Jeho pohled na římské památky, na velké i pozapomenuté události, na osobnosti dějin, na církev a otisky náboženského života se dívá civilníma očima. Nedává se strhnout turistickými davy. Jde sám, putuje, a kde je třeba, se zastaví, bere si k ruce literární díla, jejichž autoři vyprávějí o tom svém jedinečném Římě, a dívá se, poslouchá – a snad největší radost má z maličkých objevů, z míst, kam turisté už nepřijdou, z míst, kde se mísí posvátná prázdnota s obyčejností velkoměsta, které dokáže být při vší své nádheře také pěkně omlácené a špinavé.

Martin C. Putna si pochopitelně nemohl nevšimnout ani mnoha českých stop, které v Římě dnes vnímají spíš už jen odborníci. Najdeme tu mikropříběhy českých králů, umělců či vědců a také – a za to jsem moc vděčný – otisk českého katolického exilu, zvláště osobnost teologa a kněze Karla Skalického, kněze a filozofa Karla Vránu i drobnou zmínku o kardinálu Josefu Beranovi poté, co byl komunisty vyhnán z vlasti. Všichni tři jmenovaní dokázali, že nepřišli do exilu, aby Římem prošli jako turisté. Chtěli v něm něco dokázat, což se jim vrchovatě podařilo.

Podařilo se to i Martinu C. Putnovi s jeho Římem antituristickým, který na první pohled zapadá do klasické řady průvodců po světových metropolích. Nechybí vlastní autorovy fotografie, popisky a rejstřík.

Jenže podle Putnova průvodce Římem nelze provádět turistu lačnícího po zážitcích. Do Říma s ním pojede ten, kdo nechce Řím dobýt a zvěčnit na milionu fotografiích, ale spíše ten, kdo v něm bude chtít nalézt nový impulz nebo něco, co ho dokonce promění. Putnova průvodce byste neměli přehlédnout. Ta kniha je událost a poklad.

Martin C. Putna: Řím antituristický (Academia 2025)