Vydání: 2004/24 Skauting, 2.9.2004, Autor: Ludmila Hamplová

Respitní péče - pomoc rodinám seniorů
„Jen pojďte, děvčátka, však se vejdeme všechny.“ Paní Kalábová se šarmantně usmívá a pevně věří, že se do výtahu vejde spolu s ošetřovatelkou a se mnou. Paní Kalábová je po amputaci obou dolních končetin, a tak se zatím pohybuje pouze na vozíčku. Skutečně jsme se s trochou akrobacie do výtahu v Domově pokojného stáří sv. Kryštofa v Kerharticích vešly.

Ač se to u dam nemá říkat, paní Kalábová už překročila sedmdesátku. Přesto překypuje ohromnou touhou po životě a svérázným humorem. Do „Kryštofa“ se dostala v rámci projektu respitní péče, který je určen především rodinám pečujícím o seniory a handicapované lidi. Cílem je umožnit rodině na chvíli si vydechnout. A tak respitní péče nabízí pomoc rodinám, které třeba chtějí odjet na dovolenou, provést drobné opravy v domě anebo si „jen“ odpočinout.

KURIÓZNÍ SPORY
V „Kryštofu“ jsou nyní dva dvoulůžkové pokoje určené pro respitní péči. „Bohužel mnozí staří lidé potřebují nepřetržitý dohled, který jim zatím nemůžeme zajistit. Z tohoto důvodu měly některé rodiny strach nám svého seniora svěřit. To bychom rádi změnili,“ vysvětluje Božena Vychytilová, vedoucí „Kryštofa“. „Chceme rozšířit provoz na 24 hodin denně, což je ovšem dražší, a tak bychom přistavěli další dvoulůžkový pokoj. Tím by se celá péče zlevnila.“ Na respitní péči přispívá rodina a klient dohromady 85 korunami na den, dále si hradí obědy a ostatní služby. „Občas dochází ke kuriózním sporům. Za nákup se platí 10 korun, přesto je ne vždy od klientů dostaneme v klidu. Staří lidé žijí v domnění, že si přece nebudou platit za to, že se o ně někdo stará,“ dodává paní Vychytilová.

CO ŘEKNOU LIDI
K problémům však dochází i s rodinami. Dokonce i ve chvíli, kdy je téměř vše připraveno k přijetí seniora do respitní péče. „Často se setkávám s lidmi, kteří, ač jsou péčí o babičku nebo dědečka velmi vyčerpáni, naše služby odmítnou. Bojí se, co by tomu řekli lidi, že se jim o člena rodiny starají ,cizí´. Podobně reagují i příbuzní, kteří o starého člověka přímo nepečují. Tomu nerozumím“ – spolu se smutkem se na jinak klidné tváři Boženy Vychytilové objevuje nesouhlas.

„Kryštof“ ale není místo smutku. Sice zde lidé tráví podzim svého života, avšak tento podzim je podle vedoucí domova důstojný a zároveň radostný. „Vím, že lidem nevyřešíme všechny jejich starosti, ale můžeme jim pomoci udržet kvalitu života. Funguje zde i denní a týdenní stacionář, který nabízí seniorům program,“ vysvětluje paní Vychytilová. Její slova potvrzují i zářící oči paní Kalábové: „Já jsem tady šťastná, pěkně se tu o mě starají,“ říká.

Domov sv. Kryštofa není místem smutku.